Jaroslav Foglar, Dobrodružství v Zemi nikoho

Dobrodružství v Zemi nikoho

Kniha vyšla v roce 1969. Ukazuje, jak prožité roky autora ovlivnily. A co ta léta přinesla, není moc hezké.

V knize se objevují všelijak pokřivené postavy a ani mladí hrdinové se už nepyšní pouze klady jako Mirek Dušín. U každé z postav najdeme nějaký negativní rys. Hrdinové, to už nejsou Rychlé šípy, jsou to černobílé črty mládeže, kde nikdo není zcela dokonalý. Vzorňáci (což je u Foglara zcela neobvyklé) nejsou k dispozici. Autor má za sebou hrůzná padesátá léta. V oddíle potkává nové generace chlapců a pojem morálky se asi proti době před třiceti lety poněkud posunul. To vše je zachyceno v příběhu.

Cesta do Země nikoho, ilustrace Bohumil Konečný

Osoby a děje inspirované posledním desetiletím

Postava otce s pedantskými až tyranskými rysy - (tvrdá a nemilosrdná autorita státu v období kultu osobnosti)

Postava udávající sousedky - (domovní důvěrníci, kteří vám mohli zničit život)

Cikáni přesídlení z osady na východním Slovensku a poprask kolem nich. (Tak asi vnímali lidé v Čechách přesídlované Cikány a soužití bylo plné problémů. Názory byly negativní a Foglar to nijak netabuizuje.) Dnešní čtenář v tom nachází urážku etnika a vyčítá autorovi schematismus. Proč nepoužil jiné etnikum? V té době ale skutečně jediní cizí v Praze byli ti z osad na Slovensku, tak tehdy strana řešila nepřízpůsobivé. Někteří Slováci se rozčilují, proč autor nepoužil v ději i jiné Slováky, aby obraz nebyl tak jednostranný. To už je nepochopení příběhu.

Děs a strach před rodiči, učiteli a udavači prostupuje příběh a ukazuje, co společnost padesátých let charakterizovalo.

Utajení nálezu kostry přesně vystihuje tehdejší dobu. Raději klid než sáhodlouhé vyšetřování.

Prolhanost téměř všech postav, agresivita, zloba, hněv a šikana, která ve starších dílech nebyla myslitelná, hrubost, křivé přísahy a samozřejmě absolutně negativní postavy: parta Zelených vest. To jsou trampové a zároveň kriminálníci tyranizující celou čtvrť. Zelené vesty nádherně ukazují Foglarův pohled na trampské hnutí a samotné trampy. Svědectví o tom vydal i kreslíř a tramp Marko Čermák.

Lumpové se nakonec zachovají slušně a naopak hlavní hrdinové vykradou klubovnu jiným. (Vzpomínáte na heslo socialismu: Kdo nekrade, okrádá rodinu.) Tyto proměny charakterů a poklesky jsou mnohými čtenáři uznávány jako popis kusu reálného života.

V příběhu jsou daleko více a i aktivně zastoupena děvčata. (Doba se změnila a ženy se staly významnými a pro socialismus důležitými pracovnicemi a společnost se o ně opírala.)

Facka mezi přáteli, ilustrace Bohumil Konečný

Nejlepší Foglarovo dílo?

Spousta čtenářů právě pro ty nevyrovnané, ambivalentní charaktery knihu vyzdvihuje jako nejlepší Foglarovo dílo. Postavy se všemi negativy vidí jako ze života a připadají jim pravdivější. Knihu označují jako upřímnou. Naopak vzorňáci z minulých knih jim vadí. Jejich čestnost je pro ně na hraně uvěřitelnosti.

Ti, kteří obdivovali Foglarovy kladné hrdiny předchozích knih, jsou zklamáni. Přesně to, co první skupina vyzdvihuje tady tito čtenáři neuznávají a je to pro ně špatně. „To je jako by to napsal někdo jiný, Foglar ne.“

Napínavé soupeření, ilustrace Bohumil Konečný

Obě skupiny pak hodnotí děj knihy, napětí, tajemnou krajinu, dobrodružství, kluby a soutěže v knize jako vynikající a svorně mluví o nejakčnější knize pana Foglara. Tajemný kraj, tajemný deník a geologická záhada vše korunují. Knihu by tak měl číst každý sám, aby posoudil, ke které skupině čtenářů patří. Celkově je kniha překvapivě přes všechny výtky hodnocena jako výborná a řazena na špici Foglarova díla.