Jaroslav Foglar, Boj o první místo

Boj o první místo

Knížka Jaroslava Foglara Boj o první místo vycházela v časopise Skaut-Junák (1933-34) na pokračování a kompletně vyšla poprvé v roce 1936. Je označována jako debutový román. V padesátých letech nebyl Foglar vítaným a Jestřábovy knihy jste na pultech knihkupectví a v knihovnách hledali marně. Jeho tvorba se začala znovu objevovat od poloviny šedesátých let nejprve v časopisech. Poté konečně vycházely knihy. Boj o první místo vychází mimo jiné i v nakladatelství Blok z Brna v roce 1969 a 1970. Mezi vydavatelstvím a autorem došlo tehdy k zajímavé při ohledně ilustrátora.

Boj o první místo, vydání Jan Kobes Praha, 1940 - obálka s ilustrací Zdeňka Buriana

Boj o první místo je klasickou foglarovkou popisující dospívání hlavního hrdiny Petra Solnara v čestného a pevného muže. Jeho vítězný boj se sebou samým i se svým okolím ukazuje, že je možno i v těžkých podmínkách zabojovat (i s pomocí skautského oddílu) a stát se čistým člověkem. V knize jsou názorně a tragicky vykresleny hluboké sociální rozdíly té doby a neuvěřitelná chudoba části společnosti. Což v takových detailech (až po smrt spolužáka v rodině, kde neměli ani na to, aby se najedli)  nebývá v Jestřábových knihách častým tématem.

Krásné ilustrace Gustava Kruma - Boje o 1. místo  v časopise Skaut-Junák, ročník 31, 1968-1969 (viz Daideca)

Co je zajímavého na tomto příběhu?

Ilustrace

V časopise ABC v roce 1992 odpovídá Jaroslav Foglar na otázku, který z ilustrátorů mu nejvíce vyhovoval: "Pan Konečný, zvaný Bimba." A právě při ilustrování knihy Boj o první místo se Jestřáb setkal poprvé se svým oblíbeným ilustrátorem Bohumilem Konečným.

Bimba - Bohumil Konečný (1918 - 1990)

Bohumil Konečný zvaný Bimba byl Buriánovým obdivovatelem. Ilustroval povídky v Mladém hlasateli. K Foglarovi se dostal po známosti z časopisu Mladý hlasatel a na popud vydavatele Boje o první místo Jana Kobese. Tomu se ilustrace A. L. Salače v knize zdály málo výrazné, a tak vymyslel novou obálku s ilustrací Zdeňka Buriana (viz obrázek nahoře) a požádal Foglara, ať se spojí s Bimbem - Bohumilem Konečným. Ve vydání z roku 1940 byly použity čtyři Bimbovy kvašové ilustrace. Tedy ilustrace plně ve stylu pana Buriana. Bimbo si s Foglarem čile dopisoval a ilustrace maloval podle mistrova přání. Pan Foglar (a nejen on) byl s výsledkem velmi spokojen.

Obálka knihy s bezvýchodným koncem Přístav volá (pravý opak Boje o první místo) s ilustrací Bohumila Konečného - Bimba (pro porovnání s ilustracemi pana Buriana a Zezulovou obálkou Boje o první místo z vydavatelství Blok, níže)

Bimba byl oblíbencem nejen Foglara ale i vydavatele Kobese. Bimbův styl byl podobný Burianovu, ale Bimba byl levnější. Navíc Burian neměl dostatek času. Ale pak dostal Bimba Konečný práci u firmy Baťa, přestěhoval se do Zlína. Přesto ilustrování Foglara na dálku přijal. Knihy s Bimbovými ilustracemi vycházely ve čtyřicátých letech a pak koncem šedesátých. Ale vraťme se k výtvarné stránce Boje o první místo. 

Výtvarná stránka brněnského vydání Boje o první místo (1969, 1970)

Zezulova obálka Boje o první místo

Vydavatelství Blok spolupracovalo s brněnským výtvarníkem akademickým malířem Milanem Zezulou. Foglar naopak byl zvyklý na své klasické ilustrátory = Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák, oblíbený Bimba a později Marko Čermák. Byla tady tradice, které se ostatní ilustrátoři drželi. Zezulův výtvarný projev však byl úplně jinde. Taková moderna se Foglarovi nelíbila. I když pan Foglar zabojoval, nepomohlo to. Podívejte se na úryvek z Foglarova dopisu:

Dopis příteli Rábovi (1967)

Ilustrace akademického malíře Milana Zezuly, kterého měl pan Foglar dokonce nazvat mazalem, zůstaly.

 Od poloviny 60. let (v době uvolnění) začaly knihy Jaroslava Foglara vycházet ve velkém. Hlavním ilustrátorem byl tehdy Bimba - Konečný. Proto to rozhořčení a bezvýsledný boj za jiné ilustrace u vydání v Bloku. Poté přichází rok 1974 a Foglar již nemůže publikovat - až do roku 1980 vůbec, poté pouze časopisecky a knihy začaly vycházet vlastně až po pádu režimu v roce 1989. S tím skončila i spolupráce s výtvarníkem Bohumilem Konečným. Tragédie je, že Bimba zemřel na začátku roku 1990, a tak již nemohl nová vydání po roce 1990 ilustrovat.  

K nemožnosti spolupráce s panem Bimbem (jak malíře Jestřáb oslovoval) se pan Foglar vyjádřil takto: "Konec naší spolupráce nastal, až když komunisté zakázali i vydávání týdeníku Vpřed, pak už nebyla k malování žádná příležitost. ... Nakonec mně po milém příteli Bimbovi zůstalo jen těch několik kreseb, kterými jsem vyšperkoval jednu stěnu v pracovně. Nikdy na tebe, můj milý Bimbo, nezapomenu, škoda, že jsi nám umřel!" (cit. 2, doslov Jan Hosnedl, s. 29-30)

Pomalý nástup totality

Kniha Boj o první místo z vydavatelství Blok je také zajímavá datem svého vydání, které ukazuje, jak pomalý je nástup změny režimu k totalitě. Po okupaci "spřátelenými vojsky" se zpočátku zdánlivě nic neměnilo. Postiženi byli především komunisté ve vedení a komunisté na nižších úrovních se vzájemně vylučovali ze strany. Ale Foglar ještě vycházel a spousta lidí doufala ve změnu k lepšímu.

Teprve po výměnách lidí na všech stupních a ve všech oborech za lidi všehoschopné a většinou neschopné nastoupila normalizace, ale to se plně projevilo až v polovině sedmdesátých let. 

Bezcharakterní kariéristé ubližují

V té rozjitřené době byli likvidováni čestní lidé (i staří a přesvědčení komunisté) a nahrazováni bezcharakterními kreaturami schopnými ublížit a skutečně útočícími, škodícími svému okolí ve jménu prolhané politiky a zavádění manýrů totality (pro svůj osobní prospěch, mnohdy z osobní pokřivenosti, aniž by to po nich někdo požadoval - ubližovali!) a tvrdě to odnesl i pan Foglar.

Když v polovině padesátých let otiskl redaktor a spisovatel Svatopluk Hrnčíř v časopise Pionýr několik příspěvků Jaroslava Foglara, očekával námitky komunistů. Nikdo nic nenamítal. Až se začali ozývat uvědomělí učitelé a vedoucí mládežnických organizací. To byli oni. Zákeřné ale nenápadné figurky vždy připravené napadat, stačí aby se cítili podpořeni mocnými. Tito bezejmenní nenávistníci docílili toho, že se pak báli Foglara vydávat ještě dalších deset let.

Kolik je dosud v našem národě lidí schopných špinit, lhát, útočit a ubližovat? Kde se pořád berou? Dejte jim do ruky moc (nebo je jenom podpořte z vládnoucích pozic) a nebudete se stačit divit, co dokáží.

Viz video, stačí poslechnout cca 3 minuty (po 34:22)

Zkušenosti s falší (vždy se u nás najde dostatek lidí, kteří jsou ochotni likvidovat své spoluobčany) najdete v článku o gymnáziu "Wichterlovo gymnázium v proměnách doby" a v článku "Velikáni odcházejí", kde se poukazuje na to, jak mohou charaktery lidí určovat (pozitivně nebo negativně) prožívání pokřivené doby.

___________________________________________________________

Literatura:

1/ Foglar, Jaroslav. Boj o první místo. Nakladatelství Blok, Brno 1970, ilustroval Milan Zezula, 101 s.

2/ Foglar, Jaroslav. Přístav volá. Albatros media Praha, (podle vydání 1934, 1941) ilustrace Bohumil Konečný 1941, 127 s.

3/ Ilustrace Gustava Kruma: Daideca, databáze ilustrátorů dětských časopisů: https://www.daildeca.cz/krumjun3132.html 

4/ Facebook, Jaroslav Foglar a foglarovky, in Jaroslav Nalezinek, dopis příteli Rábovi ze dne 16. 2. 1967, https://m.facebook.com/2244984752451765/posts/jfoglar-p%C3%AD%C5%A1e-%C5%BEe-je-nespokojen-s-kresbami/4216322725317948/

(Jenom pro zajímavost - cena knihy 1 z roku 1970 byla 12Kč,-, cena knihy 2 z roku 2026 byla 549Kč,-)