Jaroslav Foglar, Boj o první místo a ilustrátoři Foglara

Boj o první místo, debutový román a ilustrace Foglarova díla

Knížka Jaroslava Foglara Boj o první místo vycházela v časopise Skaut-Junák (1933-34) na pokračování a kompletně vyšla poprvé v roce 1936. Je označována jako debutový román.

O čem Boj o první místo je?

Boj o první místo je klasickou foglarovkou popisující dospívání hlavního hrdiny Petra Solnara v čestného a pevného muže. Jeho vítězný boj se sebou samým i se svým okolím ukazuje, že je možno i v těžkých podmínkách zabojovat (i s pomocí skautského oddílu) a stát se čistým člověkem. V knize jsou názorně a tragicky vykresleny hluboké sociální rozdíly té doby a neuvěřitelná chudoba části společnosti. Což v takových detailech (až po smrt spolužáka v rodině, kde neměli ani na to, aby se najedli) nebývá v Jestřábových knihách častým tématem.

Kdy kniha Boj o první místo vychází

1. vydání je z roku 1936. Později kniha vyšla v letech 1940 a 1947. V padesátých letech nebyl Foglar vítaným a Jestřábovy knihy jste na pultech knihkupectví a v knihovnách hledali marně. Jeho tvorba se začala znovu objevovat od poloviny šedesátých let nejprve v časopisech. Poté konečně začaly od roku 1969 vycházet knihy.

Boj o první místo vydává (v roce 1969 a 1970) mimo jiné i nakladatelství Blok z Brna. Mezi vydavatelstvím a autorem došlo tehdy k závažné rozepři ohledně ilustrátora.

Ilustrace Boje o první místo (Blok, Brno, 1969 - 1970)

Co je zajímavého na ilustracích ve vydání příběhu koncem šedesátých let?

Výtvarná stránka brněnského vydání Boje o první místo (1969, 1970)

Zezulova obálka Boje o první místo. Kdo má toto vydání, vlastní i kuriozitu s ilustracemi, které Jestřáb zcela zavrhl.

Vydavatelství Blok z Brna

Vydavatelství Blok spolupracovalo s brněnským výtvarníkem Milanem Zezulou. Foglar byl naopak zvyklý na své klasické ilustrátory = Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák, oblíbený Bimba a později Marko Čermák. Byla tady tradice, které se ostatní ilustrátoři drželi. Zezulův výtvarný projev však byl úplně jinde. Taková moderna se Foglarovi nelíbila. I když pan Foglar zabojoval, nepomohlo to.

Podívejte se na úryvek z Foglarova dopisu a přečtěte si, jak byl spisovatel rozčarován:

Dopis příteli Rábovi (1967)

Ilustrace Milana Zezuly, kterého měl pan Foglar dokonce nazvat mazalem, zůstaly.

Milan Zezula (1921 - 1992) byl především divadelní výtvarník, méně už grafik a malíř. Díky vydavatelství Blok je i ilustrátorem, což Jestřába zrovna nepotěšilo.

POZOR! Ostraváci znají jiného Milana Zezulu (1922 Opava + 1998 Ostrava), akademického malíře, jehož dílo je svázáno s Ostravskem - litografie dolů, hutí. Což v Brně nikomu nevadí a některé ostravské motivy klidně zařadí do díla brněnského Zezuly. Podívejte se třeba na Wikipedii. O ostravském malíři - akademikovi se mlčí.

Nejoblíbenější Foglarův ilustrátor Bohumil Konečný - Bimba

V časopise ABC v roce 1992 odpovídá Jaroslav Foglar na otázku, který z ilustrátorů mu nejvíce vyhovoval: "Pan Konečný, zvaný Bimba."

Poprvé se Jestřáb setkal se svým oblíbeným ilustrátorem Bohumilem Konečným právě při ilustrování knihy Boj o první místo.

Bimba - Bohumil Konečný (1918 - 1990)

Ilustrátor Bohumil Konečný zvaný Bimba byl Buriánovým obdivovatelem. Ve třicátých letech lustroval povídky v Mladém hlasateli. K Foglarovi se dostal po známosti z časopisu Mladý hlasatel a na popud vydavatele Boje o první místo Jana Kobese. Tomu se ilustrace A. L. Salače v knize zdály málo výrazné, a tak vymyslel novou obálku s ilustrací Zdeňka Buriana (viz obrázek níže) a požádal Foglara, ať se spojí s Bimbem - Bohumilem Konečným. Ve vydání z roku 1940 byly použity čtyři Bimbovy kvašové ilustrace. Tedy ilustrace plně ve stylu pana Buriana. Bimbo si s Foglarem čile dopisoval a ilustrace maloval podle mistrova přání. Pan Foglar (a nejen on) byl s výsledkem velmi spokojen.

Boj o první místo, vydání Jan Kobes Praha, 1940 - obálka s ilustrací Zdeňka Buriana

Bimba byl oblíbencem nejen Foglara ale i vydavatele Kobese. Bimbův styl byl podobný Burianovu, ale Bimba byl levnější. Navíc Burian neměl dostatek času. Ale pak dostal Bimba Konečný práci u firmy Baťa, přestěhoval se do Zlína. Přesto ilustrování Foglara na dálku přijal. Knihy s Bimbovými ilustracemi vycházely ve čtyřicátých letech a pak koncem šedesátých. (Boj o první místo 1940, 41, Přístav volá 1942, 47, Devadesátka pokračuje a Pod junáckou vlajkou 1969 - obě u vydavatelství Blok!, Dobrodružství v zemi nikoho 1969, Stínadla se bouří 1970 - obálka a podle ní i plakát)

Ukázka ilustrace Bohumila Konečného - Bimba z roku 1969, z knihy Dobrodružství v Zemi nikoho (str. 57)

K nemožnosti spolupráce s panem Bimbem (jak malíře Jestřáb oslovoval) se pan Foglar vyjádřil takto: "Konec naší spolupráce nastal, až když komunisté zakázali i vydávání týdeníku Vpřed, pak už nebyla k malování žádná příležitost. ... Nakonec mně po milém příteli Bimbovi zůstalo jen těch několik kreseb, kterými jsem vyšperkoval jednu stěnu v pracovně. Nikdy na tebe, můj milý Bimbo, nezapomenu, škoda, že jsi nám umřel!" (cit. 2, doslov Jan Hosnedl, s. 29-30)

Bimba zemřel na začátku roku 1990. Nemohl již na nových vydáních pracovat. Ještě posmrtně v devadesátých letech vycházejí u Olympie knihy s Bimbovými ilustracemi (Devadesátka pokračuje a Pod junáckou vlajkou), popularita jeho ilustrací byla enormní.

Ukázka Bimbovy práce na obálce:

Obálka knihy Přístav volá (dějově pravý opak Boje o první místo) s ilustrací Bohumila Konečného - Bimba

(ukázku uvádím pro porovnání s ilustracemi pana Buriana a se Zezulovou obálkou Boje o první místo z vydavatelství Blok, níže, aby bylo Foglarovo rozhořčení lépe pochopitelné)

Hlavním ilustrátorem v šedesátých letech zůstal Bimba

Od konce 60. let (v době uvolnění) začaly knihy Jaroslava Foglara vycházet skutečně ve velkém. Foglarovým nejoblíbenějším ilustrátorem byl tehdy Bimba - Konečný. Proto to rozhořčení a bezvýsledný boj za výměnu ilustrátora u vydání v Bloku.

Přichází rok 1974 a Foglar již nemůže publikovat - až do roku 1980 vůbec, poté pouze časopisecky a knihy začaly vycházet vlastně až po pádu soc. režimu v roce 1989. Zákazy Foglara skončila i spolupráce s výtvarníkem Bohumilem Konečným. Tragédie je, že Bimba zemřel na začátku roku 1990, a tak již nemohl nová vydání po roce 1990 ilustrovat. Jeho místo zaujal Marko Čermák.

Ilustrátoři Dr. Fischer a Marko Čermák

Při malování podob Rychlých šípů v komiksech se nejvíce proslavili dva ilustrátoři. Nejprve to byl slavný Dr. Fischer (†1960) a po něm převzal žezlo (v r. 1968) Marko Čermák (*1940). Byl to druhý a nejvýraznější kreslíř kultovního seriálu Rychlé šípy. Marko Čermák pak po roce 1989 převzal i ilustrace knih pana Foglara.

JUDr. Jan Fischer (1907–1960)

Dr. Fischer byl sice vystudovaný právník, ale jeho láskou bylo kreslení. Byl ve svém umění dokonalý. Vše maloval štětcem, dokonce i texty u komiksů psal pomocí štětce. Moderní ilustrátoři se svými fixy by asi s podobnou filigránskou prací těžce bojovali. Dr. Fischer určil pod vedením pana Foglara vzhled postav Rychlých šípů. Tento úzus se dodržuje dodnes. Jeho dynamický, přehledný styl kresby, jeho zachycení atmosféry tehdejších uliček Prahy a celá práce na komiksech byla tak geniální, že u spousty lidí, pokud se řekne Foglar se automaticky vybaví podoba postav díla, tak jak ji zpracoval pan Fischer. Pan Fischer také ilustroval dvě knihy: Záhada hlavolamu (1941) a Stínadla se bouří (1947).

Na zákazy Foglara doplatil krutě i pan Fischer. V padesátých letech byl donucen pracovat jako pomocný dělník, což mu podlomilo zdraví. Tento ikonický výtvarník zemřel mladý v 53 letech.

Jak se na výtvarnou stránku Rychlých šípů díval samotný autor příběhů?

První příběh rychlých šípů malovaný Marko Čermákem a vývoj jeho kresby

Rychlé šípy pomáhají starým lidem (z roku 1969) byl první ukázkový příběh kreslený Marko Čermákem. Výtvarná stránka je silně poplatná stylu Jana Fischera. Není se co divit, že pan Foglar byl nadšen. Z rozhovorů s Markem Čermákem víme, že byl prací na ilustracích komiksů Rychlých šípů doslova zavalen a musel kreslit ještě s dalšími dvěma pomocníky. Kreslili pro vydavatelství Puls v Ostravě 12 dílů za měsíc (původně chtěli 2x tolik), ale nešlo to zvládnout. Dnes by se výtvarník zhroutil. Není se co divit, že se styl ilustrací změnil, na jednoduchý a rychlý. Spolupráce Foglar - Čermák skončila v roce 1970 a oba byli zcela vyčerpáni. Později (1971) přišel zákaz komiksů.

Marko Čermák (* 1940)

Je slavný nejen jako ilustrátor pana Foglara, ale je i známým trampem (před panem Foglarem o tom raději pomlčel) a hudebníkem. Uváděl k nám pětistrunné banjo a byl zakládajícím členem Greenhorns (Jan Vyčítal, Michal Tučný). Výtvarně dokázal (jako celoživotní oddaný tramp) věrně zpracovat zejména prostředí divoké přírody, ale ani tajuplná atmosféra zšeřelých uliček, rád stínuje, mu nebyla cizí. Sám zdůrazňuje, jak náročné bylo ztvárnit na malé ploše psychický stav postaviček a jejich emoce. Pečlivost jeho zpracování je také zdůrazňována. A asi každý a zejména pan Foglar ocenil jeho samozřejmé navázání na tradici skvělého pana Fischera.

Marko Čermák také převedl Foglarovu trilogii do komiksové podoby: Záhada hlavolamu (1971), Stínadla se bouří (1971), Tajemství Velkého Vonta (1989).

Ilustrace po roce 1989

Po roce 1989 měli veškerá vydavatelská práva na Foglara ve vydavatelství Olympia. Tam chtěli hlavně ilustrace ke knihám. "Rychlé šípy (v té době) nějak zamrzly," říká Marko Čermák. K využití ilustrací Rychlých šípů v dnešní době podotýká: "Existuje mnoho „rychlošípáckých“ divadel a většinou využívají původní Fischerovy kresby, protože tak Rychlé šípy vznikly a tak je čtenáři znají. Marko Čermák byl až ten druhý."

Přes všechno, co Marko Čermák říká, se už dnes stal rychlý, dynamický a jednoduše čistý styl Marka Čermáka pro spoustu čtenářů symbolem výtvarna spojeného s Rychlými šípy a později i s knihami pana Foglara.

Pomalý nástup totality a datum vydání

Kniha Boj o první místo z vydavatelství Blok je také zajímavá datem svého vydání, které ukazuje, jak pomalu postupuje nástup změny režimu k totalitě. Po okupaci "spřátelenými vojsky" se zpočátku zdánlivě nic neměnilo. Postiženi byli především komunisté ve vedení a komunisté na nižších úrovních se vzájemně vylučovali ze strany. Ale Foglar ještě vycházel a spousta lidí doufala ve změnu k lepšímu. Úplný zákaz dopadl až roku 1974.

Teprve po výměnách lidí na všech stupních a ve všech oborech za lidi všehoschopné a většinou neschopné nastoupila plně normalizace, ale její nástup se explicitně začal projevovat kolem poloviny sedmdesátých let.

Prospěcháři ubližují a znovu zakazují

V té rozjitřené době začátků sedmdesátých let byli likvidováni čestní lidé (i staří a přesvědčení komunisté) a nahrazováni bezcharakterními kreaturami schopnými ublížit a skutečně útočícími, škodícími svému okolí ve jménu prolhané politiky a zavádění manýrů totality (pro svůj osobní prospěch, mnohdy z osobní pokřivenosti, aniž by to po nich někdo požadoval - ubližovali!) a tvrdě to odnesli i pan Foglar a skvělý ilustrátor pan Fischer.

Krásné ilustrace Gustava Kruma (ilustroval např. Karla Maye) - Boje o 1. místo v časopise Skaut-Junák, ročník 31, 1968-1969 (viz Daideca)

Zákazy v padesátých a sedmdesátých letech

Když v polovině padesátých let otiskl redaktor a spisovatel Svatopluk Hrnčíř v časopise Pionýr několik příspěvků Jaroslava Foglara, očekával námitky komunistů. Nikdo nic nenamítal.

Uvědomělí občané

Až se začali ozývat uvědomělí učitelé a vedoucí mládežnických organizací. To byli oni. Nenápadné figurky vždy připravené útočit na bezbranné, stačí aby se cítili podpořeni mocnými. Tito bezejmenní nenávistníci docílili toho, že se pak báli Foglara vydávat ještě dalších deset let. Stejná situace nastala i počátkem sedmdesátek. A pan Foglar opět končí v podstatě až do roku 1989. Raději se nezamýšlejme nad tím, jaké škody české literatuře tito bezejmenní útočníci napáchali.

Kde se pořád berou?

Kolik je dosud v našem národě lidí schopných ubližovat - špinit, lhát, útočit? Kde se pořád berou? Dejte jim do ruky moc (nebo je jenom podpořte z vládnoucích pozic) a nebudete se stačit divit, co dokáží.

Viz video, stačí poslechnout cca 1 minutu (od začátku po spuštění 33:15 - po 34:20)

___________________________________________________________

Literatura:

1/ Foglar, Jaroslav. Boj o první místo. Nakladatelství Blok, Brno 1970, ilustroval Milan Zezula, 101 s.

2/ Foglar, Jaroslav. Přístav volá. Albatros media Praha, (podle vydání 1934, 1941) ilustrace Bohumil Konečný 1941, 127 s.

3/ Ilustrace Gustava Kruma: Daideca, databáze ilustrátorů dětských časopisů: https://www.daildeca.cz/krumjun3132.html

4/ Facebook, Jaroslav Foglar a foglarovky, in Martin Pros, Dopis Jaroslava Foglara 1974 (výstřižek), https://www.facebook.com/photo?fbid=10242811057960804&set=gm.4571063706510513&idorvanity=2244984752451765&locale=cs_CZ

4/ Facebook, Jaroslav Foglar a foglarovky, in Jaroslav Nalezinek, dopis příteli Rábovi ze dne 16. 2. 1967, https://m.facebook.com/2244984752451765/posts/jfoglar-p%C3%AD%C5%A1e-%C5%BEe-je-nespokojen-s-kresbami/4216322725317948/

(Jenom pro zajímavost - cena knihy 1 z roku 1970 byla 12Kč,-, cena knihy 2 z roku 2026 byla 549Kč,-)

Zkušenosti s falší (vždy se u nás najde dostatek lidí, kteří jsou ochotni likvidovat své spoluobčany) najdete v článku o gymnáziu "Wichterlovo gymnázium v proměnách doby" a v článku "Velikáni odcházejí", kde se poukazuje na to, jak mohou charaktery lidí určovat (pozitivně nebo negativně) prožívání pokřivené doby.