Jaroslav Foglar Přístav volá a jeho nezvyklý konec

Je překvapivé, že i u kultovního autora, jakým pan Foglar dozajista je, se ne všechna díla setkávají s všeobecným nadšením. Právě abychom se vyhnuli nedorozumění, je možná nutno vysvětlit drobnosti, které narážejí na nepochopení.  

Takto vypadalo 1. vydání knihy Přístav volá v nakladatelství Melantrich, vyšlo 7. 11. 1934, ilustrace Otakar Fuchs. Tehdy vyšlo málo kusů cca 3000, a tak následoval dotisk.

1. vydání bylo zdramatizováno a vysílal je rozhlas v roce 1936. V roce 1935 použili Sokolové knihu jako námět pro šibřinky (maškarní ples v době masopustu) v Olomouci.

Dotisk knihy 1936

Přístav volá nebo Modrý život Jiřího Dražana

Hned první Jestřábova kniha polarizuje v ohlasech čtenářů od naprostého obdivu až k zatracení. Vyšla v roce 1934 a pořád má svým čtenářům co říct. Byla napsána do literární soutěže a měla se jmenovat příznačně: Modrý život Jiřího Dražana. Vydavatel (kniha soutěž vyhrála) rozhodl jinak a kniha dostala matoucí název Přístav volá.

Kniha málem nevyšla, protože ji Jestřáb poslal do soutěže na poslední chvíli a po poslíčkovi na kole, který píchl a doběhl s kolem přes rameno doslova minutu před uzavřením příjmu rukopisů do soutěže. Přišlo 68 rukopisů. Cenu získali tři autoři: J. V. Pleva, J. Hejduk a J. Foglar. Těm vyšly knihy.

Pohledy moderní doby

Kritici, kteří se na knihu dívají očima dnešní doby, ji vyčítají:

1/ rysy homoerotiky.
Určitě nechápou kontext doby - tehdy se začínal uznávat kult těla a později v padesátých letech se už objevili první kulturisté. (Navíc Češi s Frištenským světový vývoj o padesát let předběhli.) Přitom zcela nevinný a obdivný popis těla výborného přítele tehdy nikoho nevzrušoval. Co by asi s Jestřábem provedli komunisté, kdyby na autora nahlíželi podobným chorým způsobem jako někteří v dnešní době. Až mráz běhá po zádech z toho, jaké by to mělo následky. Foglar navíc jel na sportovní vlně, uznával svalnaté a opálené hochy a na letních táborech, byl na takové chlapce zvyklý.

S hlubokým přátelstvím dvou chlapců (jako v knize Jiřího a Ládi) se Jestřáb asi v oddíle setkával často. Nebylo to nic zvráceného a bralo se to zcela normálně. Dříve nikdo knihu z této pozice nekritizoval, to přinesla až nová doba.

Přístav volá, ilustrace Marko Čermák

2/ Věrní Foglarovi čtenáři vyčítají knize smutný a zcela bezvýchodný konec.

Napínavý příběh hlubokého vztahu plného obdivu k příteli Láďovi, ale i příběh propadnutí zlu v partě lumpů, vždy připravené k největším špatnostem, ústí do poznání modrého života a obdiv k Láďovi kulminuje. Teď přichází tragický zlom a konec.

V roce 1991 vydává Olympia knihu ilustrovanou Marko Čermákem, ale obal nese ilustraci Ervína Urbana

Právě pro ten zarážející nefoglarovský konec nepatří kniha ve Foglarově díle k těm oblíbeným, i když je tam tajuplná čtvrť, zrůdný dvouhlavec, zkažená parta, zbohatlický fracek, který na Jiřího kydá špínu a narušené prostředí školní třídy. Ale ten konec dokáže skutečně rozesmutnit a zkazí náladu.

Co ovlivnilo spisovatele?

Pokud se podíváme na soukromý život spisovatele, zjistíme zajímavý fakt. Kniha byla napsána v době, kdy Foglar ztratil svou první přítelkyni. Jeho matka, která s ním žila, nechtěla o syna přijít, a tak se mu snažila překazit veškeré vztahy se ženami. Foglar se o matku skutečně až do smrti staral. Tady to bylo poprvé, co matka zasáhla.

Hluboká bolest

Příběh byl tedy psán v období hluboké bolesti po nezaviněném rozchodu s milovanou bytostí a každý chlap si vzpomene na tu temnou beznaděj, na deprivaci a trápení, které drtí člověka až k nesnesení, a to jsou jeho osobní pocity té doby, jež Jestřáb vtělil do smutného konce, aby se svého soužení zbavil. Tento úhel pohledu ozřejmuje přístup spisovatele k osobní ztrátě tím, že bolest (aby se jí zbavil) projektoval do bezvýchodného závěru knihy, kterou právě psal.

Skrytý obraz lásky

Teorie o skrytém obrazu Foglarovy lásky (což Foglar sám potvrzuje ve své biografii: "Byl jsem tehdy právě ve sklíčené náladě, rozešli jsme se s mou první láskou B. V. a já byl tehdy rozbolestněný na nejvyšší míru.") nastiňuje, že v obdivovaném příteli Láďovi Vilemínovi vykreslil Jestřáb skrytý obraz toho, co mu už navždy odešlo. Opěvuje se zde krásné tělo ztracené lásky. Tato situace osvětluje hodně nesrozumitelného i pro dnešní generace. Jenom připomínám, že v době vydání a desítky let později nikoho popis těla přítele nepohoršoval, to přinesla až dnešní doba.

Přístav volá, dvouhlavec - ilustrace Marko Čermák

Vesnický motiv

V příběhu je ještě jeden motiv, který jinde u Foglara nenajdeme.
Je to důkladný popis nudy prázdnin městského kluka ve vyprahlé, zapadlé vesnici bez lesa plné vesnických týpků, co jim čouhá sláma z bot a které měšťák nemůže chápat. Jestřábova prostředí jsou různá: krásná příroda, temné studené nepřátelské čtvrti plné zlých, zákeřných grázlů a prolhaných zbabělců, ale nenajdete u pana Foglara takovou nenápadně skrytou oslavu města zde podtrženou popisem nudy na vsi.

Modrý život

Kniha je často spojována s Modrým životem, ale v příběhu se s ním setkáme pouze v návrzích, co by měl modrý život obsahovat. Zásady modrého života zmíněné v knize zpracoval Foglar do podoby tabulky, jak ji známe dnes, až o něco později.

Nefoglarovský konec

Přístav volá je pravý Foglar s nefoglarovským koncem a lidé, kteří hledají ve Foglarovi klid a optimismus, se asi zklamání nevyhnou. Sám pan Foglar k tomu říká: " ... já byl tehdy rozbolestněný na nejvyšší míru. ... v knížce nebylo nic moc právě veselého. I to loučení dvou hrdinů bylo zpodobněním mého prožitku, přetaveného do přátelství dvou kamarádů."

Bezvýchodný konec rozesmutní asi každého. Oddané Foglarovy čtenáře konec nejen rozesmutní, ale i řádně zklame. Na depresi a beznaděj nejsou totiž Jestřábovi věrní zvyklí. Optimisté netratí naději, že se věrní přátelé jednou opět sejdou. A optimismus je správný přístup ke všemu, co člověka deptá, nejen k příběhu samotnému. 

V roce 1969 ilustroval knihu, originálně a u Foglara nezvykle, Zdeněk Filip, bylo to 4. vydání, vyšlo 50 000 výtisků (srovnejte s 1. vydáním)

Vydání z Olympie 2005, má již i obálku ilustrovanou Marko Čermákem

_______________________________________________________________

Literatura:

1/ Foglar, Jaroslav. Přístav volá, Olympia Praha 1991, ilustroval Marko Čermák, obal ilustroval Ervín Urban, 105 s.

2/ Foglar, Jaroslav. Přístav volá. Albatros media Praha 2025, (podle vydání 1934, 1941) ilustrace Bohumil Konečný 1941, 127 s., doslov