Karl May Vánoce

První vydání Vánoc Karla Maye

Román Vánoce byl vydán v roce 1897. Název románu i děj knihy se prolíná s dobrodružstvími kolem básně Vánoce, kterou Old Shatterhand napsal ještě jako student gymnasia. Četl jsem knihu v překladu Zlaty Kufnerové z roku 1992. Báseň, která se v průběhu děje několikrát vynoří a děj v podstatě určuje, se zalíbí i českému čtenáři.

Báseň Vánoční večer napsal Karel May kolem roku 1867 a použil v ní stejné metrum jako Friedrich Schiller ve své Ódě na radost, která byla zhudebněna v Beethovenově 9. symfonii. Tuto symfonii si May v Beethovenově díle obzvláště cenil.

Karl May zemřel roku 1912. Román tedy napsal jako vyzrálý spisovatel. Kniha Vánoce je plná hluboké vnitřní víry, touhy po klidu a míru a je živá dodnes. V Německu vyšla pro novou generaci v roce 2002 (vydání se opakovalo) jako rozhlasová hra. 

Obal knihy Vánoce, vydavatelství Toužimský a Moravec, ilustrace Eva Hochmanová-Burianová

Překlad knihy Vánoce od Karla Maye

Cituji: Arminus,04.01.2025, databazeknih.cz

„Měl jsem k dispozici dvě vydání románu u Toužimského a Moravce: jedno z roku 1934 a druhé z roku 1992. Kdo přeložil předválečné vydání není v knize uvedeno. Překlad je už trochu zastaralý, ale bez nahlédnutí do jeho textu se čtenář novějšího vydání těžko orientuje v překladu zvláště zmíněných dialogů překladatelkou Zlatou Kufnerovou. Nevím, zda je to vina jejího lajdáckého překladu nebo absence korektury (jde o vydání u T&M brzy po „listopadu“ 89, kdy byla jistě snaha rychle dohnat vydáním těchto knih to, o co čtenáře 40 let připravovalo komunistické kulturní temno), každopádně na mnoha místech jsou dialogy mezi postavami románu prakticky nesrozumitelné nebo alespoň zavádějící, neboť přímá řeč jedné postavy je spojena bez rozlišení do jednoho odstavce s řečí postavy druhé (nebo dokonce zcela chybí odpověď na otázku a dialog pokračuje další větou tázajícího, která se pak musí považovat za odpověď druhé osoby) a bez nahlédnutí do staršího překladu tím vzniká chaos v tom, kdo co vlastně říká…“

Citováno: https://www.databazeknih.cz/knihy/vanoce-44812#cmts

Ilustrace knihy Vánoce od Karla Maye

Cituji: Arminus,04.01.2025, databazeknih.cz

„Předválečné vydání (1934) ilustrovali (celkem rarita) tři umělci: Zdeněk Burian nakreslil barevnou obálku a 4 kvaše (3 dvoustránkové), německý malíř Claus Bergen dodal 5 výřezů ze svých ilustrací pro německé vydání (kde je 11 jeho obrázků) a většina ilustrací je od Věnceslava Černého. Porevoluční vydání z roku 1992 pak ilustroval Gustav Krum. Zde je zajímavé srovnání jeho ilustrací se dvěma ilustracemi ve starším vydání: ačkoliv text výslovně píše o hospodském ve Falknově jako o tlusťochovi s mohutným podbradkem, což Burian přesně vystihl, Krum tutéž postavu ztvárnil jako štíhlého fešáka. A při putování mladých hrdinů vedla cesta, podle textu, kolem, opět výslovně, zchátralé maličké vodní pily, což celkem v souladu s textem nakreslil Věnceslav Černý. Gustav Krum ovšem dodal sice velice pěkně nakreslenou (architekturu opravdu uměl kreslit, viz jeho obrázky staveb v cyklu mayovek z Orientu), nicméně vpravdě obrovskou, textu neodpovídající stavbu…“

Citováno: https://www.databazeknih.cz/knihy/vanoce-44812#cmts

Jelikož nemám k dispozici stará vydání, spoléhám na Armina. Krum ovšem patří i přes chyby ve Vánocích ke skvělým ilustrátorům Maye. 

Zchátralá maličká vodní pila v podání Gustava Kruma

Význam románu Vánoce pro českého čtenáře

Pro českého čtenáře má román Vánoce v díle Karla Maye zvláštní postavení. Je to (snad jediná kniha) jejíž děj se malou částí v úvodu odehrává i v českých zemích. Konkrétně v Krušných horách, které měl May jako mládenec rád a navštěvoval je. V knize popisuje jak chudí studenti využívali změny kurzů mezi Německem (Sasko) a Rakouskem. Měnili peníze - krejcary za groše a feniky - vždy za výhodnější kurz a přecházeli tak z Čech na německou stranu a zpět. I když se jednalo o drobné, pro chudé studenty to mělo smysl.

Dva studenti

Román Vánoce začíná poutí dvou studentů s přezdívkami Sapfó a Carpio (Kapr). Carpio je popleta neschopný reálného života. Je to neúspěšný student, nucený do studia nepřejícím otcem, který chlapce neustále shazuje. Sapfó jej má rád, je to jeho největší přítel ze třídy a Sapfó mu pomáhá, kde může. Carpio svaluje své prohřešky na všechny kolem zejména na Sapfó, ale ten ho má rád a vše mu velkoryse odpouští. 

Sapfó dostal výsměšnou přezdívku podle velké antické básnířky za svou báseň Vánoce, s níž vyhrál v soutěži časopisu první cenu. První cena s sebou přinesla výhru 30 tolarů, pro nemajetného studenta to byly obrovské peníze. A navíc jeden spolužák ukradl Sapfóvi skladbu ze šuplíku, nadělal v ní chyby a poslal ji učiteli. Učitel podvod odhalil, skladbu opravil a poslal ji schválně vydavateli. Vydavatel skladbu přijal, vydal ji a poslal učiteli 25 tolarů.

Hostinský 

Chudí studenti se, vybaveni pro ně obrovským bohatstvím za báseň a hudební skladbu, vydávají na čundr na českoněmecké pomezí. V jedné malé vesnici narazí na hostinského, který se jich ujme, podporuje je. Jedná se bývalého studenta, jehož studijní kariéra skončila sňatkem s bohatou hostinskou. Hostinský se zlatým srdcem jen perlí latinskými citáty, ve vesnici je brán za velikého inteligenta, ale studenti, kteří latinu ovládají, vědí, že hostinský cituje slova, kterým už dávno nerozumí. Hostinský zdarma zahrnuje studenty láskou, jídlem, kuřivem a alkoholem a chlapci se rozhodnou, že zde oslaví vánoce.

Hostinský a zchudlá rodina, ilustrace Gustav Krum

Zchudlí cestující

Na vánoční večer vcházejí do hostince zcela nemajetní prochladlí mrazem a sněhem promočení lidé. Prosí, aby se mohli chvilku ohřát. Starý muž sípe, kašle a má horečku. Žena s dítětem je na konci sil. Hospodský je obdaruje oblečením a penězi. Když to odhalí jeho žena, nadává. Zchudlá rodina jsou šlechtici, připraveni podvodem o svůj majetek a s ostudnou pomluvou vyhnaní ze svých bývalých statků. Aby jim dodali odvahu, zarecituje jim Carpio vánoční báseň svého přítele. Ženu to nadchne, nechá si báseň napsat, aby ji dodávala v tak beznadějné situaci sílu. Hospodský je nechá u sebe přespat. Ráno rodina zmizí a dary nechá ležet, ve své hrdosti dary spojené s nadávkou nepřijali.

Sapfó najde jejich lodní lístky. Putovali do německého přístavu a chtěli jet do Ameriky, kde už působil jako lovec otec rodiny. Bez lístků jsou ztraceni. Přátelé je vyhledají. Žije už jenom žena s dítětem, starý muž bídou a nemocí zemřel. Kamarádi jim dávají lístky na cestu a nakonec i všechny tak těžce vydělané peníze, aby se na loď dostali.

Divoký západ

Ve druhé kapitole knihy Prodavač modliteb se ocitáme na Divokém západě ve městě Weston v Missouri. A zde začíná klasická mayovka. 

 Old Shatterhand se setkává s těmi, co zná z minula:

- Paní Hillerová, která ještě má jeho báseň Vánoce. Její muž, uprchlý šlechtic nyní lovec Nana-po, upadl do zajetí indiánů.

- Carpio nyní zcela vyčerpaný a nemocný spolužák  a přítel, který putuje s partou zločinců pro zlato do hor. Mají plán Carpia zneužít, nechat ho vytahat zlato z finding hole v ledové řece, a pak očekávají, že zemře.

- Syn milovaného učitele hudby, kterého zločinci drží v šachu jeho vlastním přiznáním k vraždě, kterou nespáchal a zneužívají jej.

Vinnetou vjíždí do baru, ilustrace Gustav Krum

Noví lidé jsou:

Podivný číšník, vlastně lékař, který chce jít k indiánům a studovat přírodní medicínu.

Zálesák Watter, nafoukaný hlupák, který se spojí i s kriminálníky, jen aby se dostal ke zlatu. 

Prodavač modliteb a další lumpové nejrůznějšího stupně.

V centru děje stojí Němci, což je téma u Maye nadšeného národovce vždy znovu a znovu užívané. Ale i Češi, díky začátku knihy, nepřijdou úplně zkrátka. 

Dobrodružství v nádherné přírodě, mezi horskými, zasněženými velikány u divokých řek začíná a nechybí v něm zajetí indiánů, boj na život a na smrt s obřím indiánským náčelníkem, stopování lumpů, faleš těch, kteří nevidí nic než zlato. Dobrodružství končí v úkrytu ve velehorách za mohutného sněžení na vánoční oslavě, kde opět zazní slavná Old Shatterhandova báseň, aby upozornila na pravý smysl Vánoc. Zlato rozdělí Vinnetou (bylo to jeho, indiánské zlato). Carpio obdarován zlatem, zcela zničen, umírá na oslavě Vánoc. Požádá přítele, aby zlato předal otci a ani tady po tomto daru nenarazí Old Shatterhand na kousek smilování, či lásky, k mrtvému synu. Lovec Nana-po šlechtic Hiller se vrací zpět do Němec, jeho jméno je očištěno a je již po hrůzných zážitcích z amerických hor vyléčen ze své arogance a pýchy. 

Old Shatterhand bojuje o život s indiánským náčelníkem

Zločinci zemřeli pod lavinou kamení a sněhu a polepšený šlechtic tak tak ušel smrti. Tato lekce napravila jeho charakter a snad se ve vysokém postavení chová v Evropě lépe. Jeho žena se stává pečovatelkou chudáků, vždyť sama by málem zemřela, nebýt dvou chudých studentů v Čechách.

Celá kniha je plná lásky k lidem, plná čisté víry a nezkaleného křesťanství. Humanismus, boj za mír pro všechny ovlivňovaly silně poslední části Mayovy tvorby. May už cítil konec zlatého věku a začátek obrovské války, konec dosavadního uspořádání světa a přál si zlo odvrátit. Jeho filosofické úvahy pronikají do jeho pozdního díla a ne všichni čtenáři to přijímají s nadšením. 

Co vadí českému čtenáři?

Komunistická ateistická škola

1/ Zejména komunisty převychovaní jedinci, nesnesou křesťanské úvahy, ani filosofování o lepším světě plném odpuštění i těm největším grázlům. Cokoli křesťanského působí na tyto lidi jako červený hadr na býka, byť by se to mělo týkat pravé podstaty Vánoc. „Je tam spousta religiozity.“ Pozor, není to Vinnetou, ale kniha je již ideologicky blíže osmidílné sáze V říši stříbrného lva. A to už každý čtenář nezvládne. Schválně zkuste si přečíst Mayovo poslední dílo V bažinách Ardistanu a Na hoře Alláhově (1909). To jsou poslední díly oné ságy a uvidíte.

Komunisté také knihu Vánoce nikdy neumožnili vydat. Vyšla až na začátku devadesátých let po 58 letech. Předtím byla vydána roku 1909, 1919 a 1934.

Škola detektivů

2/ Jsou čtenáři, kteří nečtou pro potěšení. Ne. Naopak, jsou to pátrači, kteří v díle hledají chyby a chybičky. „Jak je možné, že se všichni ti Němci sejdou na Divokém západě a zrovna s Old Shatterhandem?“ „Jak je možné, že byl Carpio tak nemocen? Co mu chybělo? Proč není ta nemoc popsána?“ a podobně. Nechtěl bych vidět, jak takový pátrač studuje Tolstého Vojnu a mír. Asi by se mu zavařil mozek. 

Vánoce, německé obaly knih

Morální principy křesťanské evropské kultury

Vánoce jsou krásný a vyzrálý román. Jako všechny Mayovy poslední knihy má v sobě zakódovanou bolest ze změn, které Evropu čekají. May se pokoušel ve svém díle naznačit řešení v čisté lásce k lidem, v hluboké víře katolíka a v dodržování základních morálních principů křesťanské evropské kultury. Bohužel nikdo z politiků si nevzal jeho ideály za vzor a jeho jasnovidectví se projevilo hned dva roky po jeho smrti. Starý poklidný systém Evropy, systém spokojených lidí téměř bez daní a obtěžování státem, shořel v ohni šílené války. Stalo se přesně to, čeho se geniální spisovatel obával a před čím varoval.

Obálka knihy Vánoce od Saschy Schneidera - Mayova přítele

Román Vánoce potěší každého milovníka Mayova díla. Oproti jeho běžným dobrodružným dílům má něco navíc, ať je to nevinné dobrodružství studentů v Čechách, nebo krásná vánoční báseň, co ukazuje na pravou podstatu vánočních svátků.