Pan Foglar žije

To, že pan Foglar neustále žije a má co říct i v dnešní době, kdy je autor již delší dobu mimo náš svět a přesto na něj nezapomínají ani mladí autoři, je pro Foglarovy staré čtenáře, kteří s nostalgií a úctou berou do ruky už xkrát přečtené knihy, potěšující.

Přístup k původnímu autorovi kultovních hrdinů literatury pro mládež je různý. Závisí to od osobnosti pisatele. Výběr se pohybuje od knih psaných s velikou pietou, jež napsali autoři, kteří Jestřába znali nebo uctívali, jako byl Kapitán Kid a autor vydařeného pokračování Chaty v Jezerní kotlině Petr Hugo Šlik, směrem k méně Foglarem ovlivněným příběhům, i když i jejich hlavními hrdiny zůstávají Rychlé šípy.

Svatopluk Hrnčíř problém následovnictví vyřešil ve svých Uctívačích ginga jednoduše tak, že příběh přenesl do současnosti a od Foglara převzal pouze prostředí s názvy. Jsou i autoři, pro které je přiblížení se Foglarovu stylu velice namáhavé, ale to nemusí znamenat, že takto napsané knihy budou špatné. Pouze zarputilí Foglarovci takovou tvorbu těžko bez určitého kritického pohledu přečtou. Noví čtenáři příjimají tyto knihy s obrovským nadšením, což je pro pana Foglara určitě dobře. Alespoň jeho hrdinové neupadnou do zapomění. Psát o Rychlých šípech se totiž už stalo jakousi módou.

Na trhu najdeme nejrůznější díla využívající odkazu našeho velkého autora.

Poselství ze stínadel Josefa Červinky Grifina

Určitě nejstarší pokračování příběhů Rychlých šípů je Poselství ze stínadel Josefa Červinky Grifina. Začal knihu (vlastně oddílovou hru) psát jako třetí díl Foglarovy trilogie, když třetí díl vydal Foglar sám, zpracoval a upravil látku hry jako díl čtvrtý.

Kdo je Grifin?

Grifin byl dlouhodobým vedoucím turistického a skautského oddílu. Grifin své oddíly vedl nepřetržitě 34 let od roku 1963 do roku 1997 spolu se svou ženou. Pro členy svých oddílů připravoval celoroční a celotáborové hry. Poselství ze stínadel byla taky původně oddílová hra. Hra měla různé podoby a byla zde dokonce přenesena část Fikerovy povídky o tajemném domě. Po čtyřiceti letech úprav v roce 2020 kniha vyšla. Vyšla ve skvostném vydání se skvělými ilustracemi Petra Modlitby. Vydavatelství Albatros položilo laťku vydávání následovníků pana Foglara hodně vysoko.

Grifin přihlásil svůj oddíl do klubů časopisu ABC v roce 1964. Už v témže roce jim Jestřáb podepisuje průkazky klubu s názvem Zálesáci. Jestřáb se stal čestným členem jejich klubu. I u tohoto autora sledujeme pevnou vazbu a obdiv k Jestřábovi.

Základ Poselství ze Stínadel

V základech Poselství ze Stínadel leží ona oddílová hra a ze zpracování je to cítit. Hned úvod je hrou zatížen. Zpracování zůstalo stát někde mezi scénářem ke hře a literárním dílem. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby Grifin vydal knihy dvě - jednu jako scénář ke hře se všemi těmi úkoly a rébusy - a druhou jako pokračování Rychlých šípů, udělal by lépe. Obě by se určitě skvěle prodávaly.

Poselství ze StínadelObal knihy Poselství ze Stínadel

Co ale vadí více (než košatost děje a zvraty ze hry) je zcivilnění a ztráta tajemna u Stínadel, kde se Rychlé šípy v poklidu pohybují a jsou zde už jako doma. Objevuje se i postava dospělého, který usměrňuje děj. To není moc foglarovské.

Přestože v příběhu není o hrůzné postavy nouze, atmosféra nepůsobí tak temně a šeře jako u původního autora. Kniha zachycuje svět Rychlých šípů podle Grifina. Postavy z původních knih Jestřába se v Poselství jen tak hemží a o dobrodružství Rychlé šípy zakopávají na každém rohu. Čtenář cítí strhující tempo hry zejména na počátku knihy, ve druhé půli už dojem scénáře mizí.

Co přiláká čtenáře?

Napsat se dá výborný a napínavý příběh i s použitím mnohem méně akčního děje. Důkaz podala britská autorka Philippa Pearce(ová). Ta přistoupila ke svému prázdninovému příběhu dvou chlapců Poklad v jediné růži zcela poklidným tempem, popisuje běžné prázdniny a přesto vám každý čtenář potvrdí, že je to skvělé a nakonec dokonce strhující počtení. Dějem a dobrodružstvími nabité Poselství leží na opačném konci spektra popisu chlapeckých dobrodružství.

Poselství ilustrace ModlitbaTajuplná stínadla - ilustrace Petr Modlitba

Puntičkáři

Přísné oko puntičkářského foglarovce, pak najde určitá přehlédnutí, která těm zarputilejším obdivovatelům Jestřába vadí. Velmi podrobně až pod drobnohledem rozebral ve svém komentáři Poselství ze Stínadel dollyk 15. 2. 2021. Jedná se o akurátní a přísně foglarovský rozbor nepřesností knihy na ČBDB. Je to tak důkladný a přesný rozbor, že by byla chyba, dollykův text neuvést.

cituji:
„Pak je tu spousta chyb, které jsou v ostrém rozporu se samotnou původní trilogií. Jelikož jde o „legendární“ pokračování, jak se píše v doslovu, předpokládal bych, že ho četli jen opravdoví nadšenci. Kupodivu si nevšimli do očí bijících nesrovnalostí.

1. Otec Tondy Plíhala je prý správcem dvoreckých kurtů. Všichni přece vědí, že správcem je starý Dolejš, když už něco vyplácnu na papír, bylo by fajn si to ověřit.

2. Mažňák – tvrdí se tu, že to byly Rychlé šípy, kdo odhalili, že Mažňák vede Uctívače ginga. Omyl autora. ve druhé části trilogie Rychlým šípům řekl tuto informaci Losna. Jistě, detail, ale takových je tu mnoho.

3. V příběhu jsou Rychlé šípy klubem Vpředu. V původní trilogii, dokud to nebylo v pozdějších vydáních vypuštěno, šlo ale o klub Mladého hlasatele a pak už jen o nejmenovaný časopis pro mládež. Vpřed použitý zde za prvé mate, za druhé působí jako anachronismus.

4. Emil Hačiřík – jednou se tvrdí, že zemřel na otravu z bláta stoky, podruhé, že na zápal plic. Samozřejmě Bé je správně. Opět naprostá neschopnost ověřit si a sjednotit fakta?

5. Rychlonožka v učení – v Tajemství VV navštěvuje Rychlonožka školu a jelikož se Poselství odehrává v tom samém školním roce, (jen pár týdnů po Tajemství VV) je dost divné, že by přestoupil do učení. Pokud tedy v zámečnické dílně nevykonává jen praxi, ovšem o této eventualitě by tu měla být alespoň zmínka.

6. Tleskač – podle informací v Poselství zemřel minimálně v devatenácti. Nechápu, proč by to tak mělo být. V Záhadě hlavolamu si do deníku jasně zapsal, že ještě není ani sedmnáctiletý. Ovšem jedno plus - zde naznačený rok 1911 jako rok jeho smrti je i podle mého ten nejpravděpodobnější.

7. Bekov a Tovární čtvrť nemohou mít žádné rozhraní, protože Bekov je jiný název Tovární čtvrti. Chce to lépe číst původní texty.

8. Vrána je označen za Tleskačova současníka. To je tak trochu nesmysl. Chronologicky se přece věci udály takto: Tleskač umírá v šestnácti (zde dokonce v devatenácti, ještě prý před třiceti nebo dvaatřiceti lety, podle toho jak si to spočítáme) a ježek v kleci se ztrácí. Až pak Vojtěch Vont sjednocuje Stínadla a hlavolam se stává jeho symbolem. (K ověření v kapitole 38, Stínadla se bouří) Pak musí Vontové pár let fungovat, aby byli schopni dopsat první kroniku. Když sepisují druhou, první se ztratí – v tu chvíli ji zřejmě získává Vránova parta. Členem té party je otec Vládi Dratuše, podle mého v té době asi patnáctiletý, Vránovy mohlo být maximálně o jeden rok víc. (Jsou přece stejně staří jako Rychlonožka, také v té době nastoupili do učení.) Takže pokud připustíme, že mezi Tleskačovou smrtí a ztrátou první kroniky uteklo alespoň deset let (a jistě to bylo i více, protože v Záhadě hlavolamu se podle informací z druhého dílu trilogie psalo už do třetího svazku kroniky, z prostého výpočtu 2,5 kroniky na nějakých v té době 28 let vychází jedna kronika v průměru na 11 let a nezapomeňme, že se neztratila hned po jejím dopsání.) bylo Vránovi, když Tleskač v devatenácti!! zemřel kolem pěti let. Do jaké míry to byly „současníci“, kteří se znali, ať posoudí každý sám. V každém případě je to velmi zavádějící tvrzení. Když už se někdo rozhodne sjednotit fakta do časové osy, mělo by to podle mého přinést do věci světlo a ne ještě větší zmatek.

9. Vrána nás celou dobu utvrzuje v tom, že znal jako kluk dospívajícího Tleskače, což sice moc nesedí, ale budiž. Ovšem když v závěru objasňuje poslední objevy, říká, že teprve poté, co se stala patálie s vyzrazením tajných informací v jejich továrně, kde pracoval Tleskačův strýc jako mistr a Vrána a jeho kamarádi jako učni, se Ontlovi stalo, že Tleskače, tedy synovce Longweilla ztratil. Tak tohle autor opravdu nezvládl.

Další věc, co mě zarazila je Tleskačův otec Longweil – inspirace tvůrcem modelu Prahy je zjevná, nicméně jde o další nepochopitelný anachronismus. Historický Langweil žil v letech 1791–1837, tedy o sto let dříve, než se mohl stát Tleskačovým otcem. (Autor se s oddílem zřejmě chystal do muzea na prohlídku modelu, tak ho šoupnul i do dlouhodobé hry bez ohledu na okolnosti.)

Policista Vrána místo aby věci vysvětlil nebo poodhalil a zmizel, přidává jednu neuvěřitelnou náhodu za druhou, až to začne nudit a máte v tom propletenci hokej jako ve vztazích rodinného seriálu, který běží více jak tři roky. Rychlé šípy se tak ocitají na druhé koleji v roli statérů a kulis.“

Konec citace. Tak důkladný až filigránský rozbor, klobouk dolů.

ilustrace Petr ModlitbaHrůzná postava ve Stínadlech

Jaké je Poselství ze Stínadel?

Jaké je Poselství ze Stínadel? Hustá síť motivů, záhad a vysvětlení, dospělák, co do děje vstupuje a Stínadla poněkud ochuzená o tajemství a ponurou atmosféru, v tom je Grifinovo poselství jiné, než příběhy jeho velkého vzoru. Noví čtenáři budou napínavým příběhem nadšeni a staromilci si přirozeně najdou nějaké chyby. Zejména pokud reklama uvede příběh jako „legendární pokračování“. Ale ani milovníci klasiky nenechají knihu bez povšimnutí. Jsou to přece Rychlé šípy. A navíc to skvostné provedení! Dokonalá práce. Poselství ze Stínadel v tomto vydání se určitě stane ozdobou každé knihovničky a ani ti rejpalové určitě neodolají.