Pavel Horna a Život a smrt Maxmiliána Drápa

Třicet let stará mrtvola na půdě činžovního domu.

Kdo je Pavel Horna?

Pavel Horna, rodák z Hané, který žije v Brně, vystudoval VŠ dopravní v Žilině, ale zabývá se reklamou a počítačovou grafikou, se rád inspiruje komiksy a u Foglara vychází z komiksu o smrti Maxmiliána Drápa.

Hrůzostrašný příběh o třicet let staré mrtvole filatelisty na půdě činžovního domu se propojí s příběhem neznámého Modrého Mauritia vynořivšího se roku 1917 v Paříži a pátrání Rychlých šípů může začít.

Pavel Horna už napsal pro svou dceru trilogii ze skřítčího světa o tajném podzemním království Middlestone a v této fantasy čerpá z historických událostí. Na foglarovské téma se vrhl s nadšením inspirován komiksem. Děj doplnil o skutečnou záhadu objevení se neznámého Mauritia vydaného v roce 1847 a svůj krimi příběh tak postavil na pevných základech.

Obálka knihy

Jazyk

Horna používá v knize současný jazyk. Někde však přejde k jazyku připomínajícím originál, což poukáže právě na rozdíly mezi oběma autory. Ve vyprávění přechází do přítomného času, a to je spíše než Foglarův styl metoda slohových prací gymnasistů (zvýšení napětí) a některým čtenářům to může vadit.

Tématicky je kniha čistá krimi pro mládež přesně v intencích skvělého Eduarda Fikera. Moderní styl pak upomene na Vojtěcha Steklače. Srovnání s Fikerem je pro dosud méně známého autora Pavla Hornu velkou, ale myslím, že zaslouženou pochvalou.

Čas a prostor

Horna zasazuje příběh do konkrétního času, čímž nám naznačuje, že se jedná o krimi a ne o další foglarovský temný příběh. Ostatně kniha nepotřebuje temná Stínadla, a tak je dělící linka mezi temně hororovým Foglarem a tímto krimi pro mladé jasně narýsována. Ale ke škodě věci je, že se při tom zaměření na krimipříběh poněkud zastřel Foglarův genius loci.

Postavy

Rychlé šípy jsou jakoby schematicky načrtnuté. Snaha přiblížit se Foglarovi se projeví občasnými průpovídkami, které nacházejí u původního autora vydatný pramen, ale i přes to působí foglarovy postavy Rychlých šípů (proti originálům) jaksi nedotaženě.

Zapojení policejního komisaře a spolupráce s ním pak už nemá ve Foglarovi naprosto žádnou oporu a jde mimo jeho literární tradici. Knize to ale nijak neublíží, je to prostě Hornův styl a ten míří k napínavému rozuzlení.

Padouši

Silné a chvályhodné je zejména v první části knihy působení Bratrstva kočičí pracky v roli padouchů. Nevyužita zůstává křivá, zbabělá, falešná a ufňukaně zrádná povaha Bohouše, (když například Bohouš zapadl do bahnité pasti pod oknem klubovny, využil by toho původní autor k ukázce bezcharakterní falše). Přehnaná je naopak scéna, kde Štětináč doprovázen hejnem krys, krysy ovládá a využívá ke své obraně. To patří spíše do moderního fantasy pro děti.

Výpujčky

Autor nevyužívá jen Foglara, půjčuje si u Petra Hugo Šlika, i když jen ve vzpomínce postavu učitele Kiplinga. Další postavy jsou inspirovány Stevensonovým Ostrovem pokladů (Jan Stříbrný a jeho žena). Jednoruký fotograf Hrudek je vlastně slavný Sudek. Celý příběh je řádně oživen i tím, že se v postavách odkazuje na jiná nejen Foglarova díla. Čtenář zůstává orientovaný a obsazení, i když pestré, je přehledné a dává příběhu barevnost.

Fotograf inspirovaný panem Sudkem, ilustrace Vojtěch Šeďa

Ženská otázka

V Poselství se objeví i dívčí klub. Zejména Erika a Zina Rychlým šípům výrazně pomohou. Je to už jakási povinnost, zaplést do moderního příběhu na foglarovské téma nějaké dívky. Najde se spousta obdivovatelů, kteří nešetří chválou a bokem nařknou Foglara, že v jeho díle dívčí prvek chybí. Není to pravda.

Foglar psal podle reálných situací. Vzpomínám na své skautování. Tehdy před šedesáti lety existovaly jen chlapecké nebo dívčí oddíly. A že bychom se v oddíle o nějaké dívky drali? Ne, vůbec jsme o to nestáli. Tak nechápu, co se ženská otázka neustále řeší. A navíc, určitě není ve foglarovské tradici, dělat z dobrodružství Rychlých šípů červenou knihovnu. „Jindrovy tváře se dotkly letmo její rty …“. No nevím. Zamilovaný Jindra by nejen ve Foglarově knize, ale i v reálu tehdejší doby neexistoval. A co by se stalo, kdyby onen klub nebyl dívčí ale chlapecký?

Surovost

Ještě více než výše uvedená ženská otázka nepatří do Foglarovy tradice surovost. Kladivounova parta vyzve Rychlé šípy na sprostou rvačku. To je no go! Přiznám se, že jsem do poslední chvíle čekal na nějaké rozuzlení v duchu foglarovské tradice slušnosti. Očekával bych férové sportovní zápolení, jak velí tradice. Ne, skutečně došlo na brutální bití, škoda, tady pan Foglar a jeho tradice dostali v jinak výborném příběhu nejvíce na frak.

Ilustrace Vojtěch Šeďa

Ilustrace

Pokud si někdo smutně myslel, že doba mistrů ilustrace jako byl Burian, Dr. Jan Fischer, nebo i dalších výrazných tvůrců, jako byl Foglarem vybraný Marko Čermák, je pryč a současnost nemá co nabídnout, pak ilustrátor knihy Josefa Červinky Petr Modlitba nastavil v Poselství ze stínadel laťku úrovně ilustrací hodně vysoko.

Vojtěch Šeďa, který Život a smrt Maxmiliána Drápa ilustroval, zůstává se ctí na poli moderní ilustrace dětských knih (zejména obal knihy se vydařil), ale pro nadšené foglarovce je spíše Petr Modlitba tím pravým šálkem čaje. Šeďa by se měl více inspirovat u starých foglarovských mistrů a méně v současné ilustraci dětské knihy. To je ovšem jenom drobnost. Díky za pana Šeďu. Mohl bych tady jmenovat pár ilustrátorů, kdy i při pouhé představě jejich ilustrací jakékoli knihy s tématem Rychlých šípů naskočí soudnému čtenáři alergická vyrážka.

Závěr knihy

Autor potřeboval zvýšit závěrečné napětí až na krajní mez. Proto ten až batmanovský závěr příběhu. Tu přemrštěnost, to skákání ve tmě na půdě z trámu na trám autorovi odpustíme. Závěr skutečně napne nervy každému a to k dobré detektivce patří. U Foglara podobné neuvěřitelné momenty nenajdeme. Ale u jeho následovníků se to již stává pravidlem.

Jaká kniha Život a smrt Maxmiliána Drápa je?

Hornovi se povedlo napsat perfektní krimi pro mládež. Vybral si temný příběh o smrti, který skvěle doplnil a využil. Kritické postřehy, které jsem uvedl, plynou z toho, že Foglar je mistrem svého oboru a dosáhnout jeho mistrovství je nesmírně těžké. To platí pro všechny jeho následovníky. Vzít si téma Rychlých šípů přitáhne ke knize pozornost, na druhé straně přihlášení se k autorovi Foglarova formátu zavazuje.

Život a smrt Maxmiliána Drápa lze s klidem doporučit všem čtenářům. Myslím, že si tam každý najde to své. Nevím, kdo v současné době ještě tak kvalitní a napínavé krimi pro mladou generaci napsal. Pan Fiker by byl z Pavla Horny určitě nadšen. A pan Foglar? Ten by Pavla Hornu za tu rvačku a červenou knihovnu nejspíš vytahal za uši. Byl to přísný pán.