Rudolf Luskač a změny jeho textů v osmdesátých letech

Kdy nečtete Rudolfa Luskače, ale jiného autora?

Článek pro ty, kteří chtějí číst Luskačovy originály a ne zcela změněné texty!

Po roce 1980 začínají Luskačovy knihy sice konečně vycházet, ale texty jsou měněny a přepisovány, aniž by se mohl zesnulý autor bránit.

Nikde na přebalu změněných knih není napsáno, že se nejedná o originálního Luskače, ale o přepis (o bezcitné měnění) Luskačova díla někým jiným.

Burianova ilustrace k Luskačově povídce

________________________________________________________________

Vražedná osmdesátá léta - devastace Luskačova díla

Úpravy Luskačova díla

V osmdesátkách došlo k nejhoršímu. Luskačovy knihy byly najednou vydávány, ale se změněnými texty.

Co k této neuvěřitelné taktice vedlo? Proč se dílo nestora české myslivecké a přírodní literatury muselo upravovat a měnit? Zásahy jsou to totiž velice tvrdé, mnohdy stírající původní smysl, kolorit a hlavně uměleckou hodnotu literárního stylu povídky.

Burianova ilustrace k Luskačově povídce

__________________________________________________

Předělávky Luskačovy tvorby Jiřím Sedláčkem - ukázky a rozbor

Labuť Mína nebo Labutí jezero?

Labutí jezero

Kniha povídek "Zelený ráj" (rok vydání 1987) začíná povídkou "Labuť Mína". Jedná se o původní povídku "LABUTÍ JEZERO" upravenou Jiřím Sedláčkem. Povídka je zcela sterilizovaná, takže žádná střelba do zvířat (ani zmínka o chuti zastřelit si labuť, jak je tomu v originále), labuť sama přilétá ke spisovateli, jež nevinně sedí uprostřed jezera (ani slovo o vábení). Orel, který napadne labuť je pouze zaplašen, nikoli zabit. Vše je zcela něžné a nevinné. Povídka tak, ale k mému překvapení, ztrácí na původním kolorytu (např. sudy v nichž lovci skrytě číhají v jezeře), není tak pevně svázaná s časem a ani místem. Najednou si čtenář, přes veškerou původní nechuť k povídkám plným krve, uvědomí, že vykleštěný a učesaný Luskač už není Luskačem plnokrevným a že by takovou učesanou příhodu mohl napsat kdokoli, jenom právě Rudolf Luskač NE. Čtenáři se nechtějí setkávat s Luskačem stále více umravňovaným, až se jim nejen surovost lovu, ale i spisovatel sám, z povídek zcela vytratí. Proč tak závažné a hluboké zásahy do autorova originálu? Proč je vlastně měněn název povídky, když původní odkazoval na veliké dílo ruské kultury?

Noční příhoda

Úplně pak překvapí úpravy v povídce "NOČNÍ PŘÍHODA" (Luskač, 1982, s. 181-193) a (Luskač, 1987, s. 74-82, adaptoval Jiří Sedláček). I když se Jiří Sedláček pokouší Luskačovo dílo vrátit čtenářům, nevím jestli se tento způsob úprav vypouštěním textu dá nazvat nejšťastnějším. V Noční příhodě je totiž vypuštěn celý úvod. Chybí zde příhoda s ochočenou kunou Musinou, dále zde chybí příběh račí konjunktury s tradicí od dob cara Petra Prvního, což docela stírá původní barevnost povídky.

Originální povídka je tištěna o čtvrtinu menším písmem a na formátu A4, kdežto přepracovaná povídka na formátu A5, větším písmem a přesto zabírá pouhých 8 stran proti 12 originálu. Kolik informací se ztratilo? Pokud by se vynechaly nechutné podrobnosti štvaní a dobíjení zvířat, bylo by to možná pro některé dnešní přecitlivělé, ekologicky uvažující, moderní obyvatele města přijatelné. Co tomu ale říkají myslivci, když se jim vymažou nejšťavnatější pasáže, netuším. (Nezapomeňme, že se Luskač řadí mezi jiným i do myslivecké literatury.) Co tomu říkají Luskačovi čtenáři vím a nechtějte to slyšet.

Mladí čtenáři možná netouží studovat popisy likvidace a počtů ulovené zvěře, ale proč se vypouští text, který je zajímavý, tvoří originální kolorit, ničím nepohoršuje a je stěžejní pro dokreslení situace, to nechápu.

Každý chce asi číst Luskače v originále (to jest vydání z šedesátých a sedmdesátých let), bez jakýchkoli úprav a případně se může sám rozhodnout přeskočit příliš naturalistické pasáže.

---

Odkaz lovce tajgy

Nyní pro představu ukázka editační práce na knize:

Začátek knihy Odkaz lovce tajgy - První kapitola, Cesta na Sibiř:

Původní Luskačův text povídky je červeno-černý.

Červeně jsou označeny vynechané části textu.

Modře je psán změněný text.

Černě je psán text, který najdete v předělané knize. Červený text už v předělávce neuvidíte.

____začátek citace_________________________________________________

Měl jsem naspěch.

Transsibiřský expres odjížděl za několik minut a já jsem teprve vystupoval z auta před Jaroslavským nádražím. Z tohoto nádraží odjíždějí z Moskvy každou chvíli dálkové vlaky, a proto je zde velmi živo.

Prodíral jsem se zástupy cestujících, a když jsem konečně, udýchán, stanul před Pullmanovým vagonem č. 3 svého vlaku, pozdravil mě u dveří průvodčí obvyklým "zdrávstě" a dodal:

"Jen klid, odjíždíme až za tři minuty čtrnáct vteřin."

Pak převzal moji jízdenku s místenkou a uvedl mě do kupé, kde si na polštáři hověli již dva cestující. (Text změněn - kde již byli dva cestující.)

Uvedení nového cestujícího do příslušného oddělení se podobá oficiálnímu představení a průvodčí je vykonává s jistou důstojností, jako by šlo o důležitý společenský akt. Ale i cestující přijímají tuto ceremonii vážně a buď se na pozdrav mlčky ukloní, nebo povstanou a pronesou své "zdrávstě". Tím se legitimujete, že patříte mezi ně a budete s nimi sdílet po několik dnů společné obydlí na kolech. Cesta na Sibiř je dlouhá, a snad proto si cestující věnují navzájem více pozornosti než jindy.

Uložil jsem svá zavazadla, usedl k oknu a pohlédl na hodinky.

Do odjezdu vlaku chybělo již jen několik vteřin, když někdo prudce zaklepal na okno.

_konec citace________________________________________________

Editace

Když se na výsledek "editace" podíváte, zjistíte, že celý kolorit je pryč, zmizel spěch, že prostředí zešedlo a plno informací zmizelo (celý odstavec o vztahu průvodčí a cestující na vlacích magistrály). A to je teprve úvod knihy. Nádraží ztrácí živost, mizí shon. Kupé a cestující po úpravě editora bychom našli na každém nádraží v Horní Dolní. Celá nálada zmizela. Cestující si nehoví na polštářích. Napětí a nervozita při příchodu dalšího cestujícího mizí. Celá situace v kupé je náhle změněna a ztrácí se tak úvod do jedné záhady příběhu, důležitý v dalším ději.

Editor mění i názvy kapitol knihy - 2. Stíny starých pralesů se mění na - Vzpomínky na minulost a 3. Živé klenoty se mění na - Dobrodružství v tajze.

Čtenář vyžaduje motiv prostředí tak, jak jej zpracoval autor, vyžaduje vykreslení prostředí (což Luskač skvěle ovládá). Styl autora určuje vždy uměleckou hodnotu díla. Když zasáhneme a narušíme, nebo ignorantsky smažeme základní prvky stylu, zničíme celou krásu textu a zároveň hodnotu tvorby spisovatele a její sílu. Hraje si editor na Chandlera? Tak ať něco napíše sám! Kde se v některých lidech bere ta drzost, bezohlednost a sprostota ničit literární dílo někoho jiného?

Kniha Odkaz lovce tajgy je typický Luskač. Zažijeme spoustu dobrodružství - od jízdy Transsibiřskou magistrálou, přes dobrodružnou geologickou výpravu v nejodlehlejších částech Sibiře, nocování pod širákem, útoky dotěrného hmyzu i hadů, po lovy nejrůznějších zvířat od ryb po tygra. Díky mistrovským popisům poznáme nádhernou přírodu odlehlé neporušené tajgy, hledá se pravý žen šen. Dojde na kriminální zápletku a pokus o zákeřnou vraždu, ale i na lásku mladého vědce ke krásné Sibiřance. Originál má 335 stran, přepsaná kniha 254. Při stejné velikosti.

Lovci vel'kej krajiny

Sbírka povídek přeložena do slovenštiny. Obsahuje povídky: Karelská kronika, Tuzik, Čaptavý obor, Pozor Medveď!, Čary komárov, Sluhovia mamony, Il'menský vodník, Gogol' v kolchoze, Operený priatel', Večera z doby l'adovej

Povídky jsou nádherně přeloženy. Pozor ne přeložené, ale poslovenčené a provedla to V. Juríčková. Skvělé. Také texty povídek mají vysokou úroveň. Už první povídka, vyjádření pohnutí lovce nad krásou přírody Karélie, je nádherným až lyrickým opěvováním půvabů přírody severu. Z textu cítíte lásku k neporušené přírodě a hluboký cit k fauně i flóře. Nádherné obrazy, skvělá epiteta, prostě literatura, která nadchne a dokáže podat realitu tak, že až cítíte vůně a vnímáte svěžest chladných rán lovce.

Knížka je maličká /10,5 x 14,5 cm/ psaná drobným písmem, ale určitě stojí za to ji přečíst. Toto je pravý Luskač! Přečtěte si jenom úvod povídky:

Teď si to porovnejte s českou zřejmě upravenou povídkou z vydání roku 1989:

Česká povídka je natolik poměněná a proti originálu nebarevná, až si říkám, jestli to s povídkou neudělal sám Luskač. Je možné, že byl v šedesátých letech vyzván k vydání povídky v nějakém (mysliveckém?) časopise, autor povídku zjednodušil a soustředil se více na popisy lovu v různých ročních obdobích. Tuto již upravenou povídku mohli vzít za základ editace v osmdesátých letech. Ale to je jenom úvaha pro omluvu těch hlubokých zásahů do autorovy tvorby.

Upravená povídka vyšla osmnáct let po autorově smrti a v tiráži české sbírky povídek Zelené eldorádo čteme hrdé: editor Jiří Sedláček, to mne činí obezřetným a mám divný pocit. Ten popisný úvod ve staré verzi zcela chybí. O to více je tam však nádherných obrazů, plných hlubokého citu ke kráse krajiny.

Kdo je to vlastně editor?

Na netu najdete tyto informace:

1/ AI: Editor je osoba, která upravuje a vylepšuje texty, filmy, nebo jiné druhy obsahu před jejich publikací nebo zveřejněním.

2/ Poradce Práce.cz - podrobnější informace na netu: "Editor se specializuje na kontrolu a úpravu textů před jejich publikací. Tento odborník zajišťuje správnost gramatiky, stylu a faktických informací, spolupracuje s autory a zajišťuje, aby finální text odpovídal standardům kvality. Klíčové dovednosti zahrnují výborné znalosti jazyka, pečlivost a schopnost spolupráce. Obvykle se požaduje vzdělání v oblasti žurnalistiky, literatury nebo komunikace."

_____________________________________________________________________

Nikde v popisu činnosti editora nenajde vynechávání celých podstatných částí textu a nesmyslné změny textu, které čtenáři nevyžadují. Nikde se nemluví o likvidaci kompozice. Mizí dobrodružství, napětí a objevuje se prostota a prázdnota zpotvořeného textu. O ničení literární hodnoty autorových skvělých děl ani nemluvě. Vylepšení tady nenastává, nemůže o něm být ani řeči. Navíc spolupráce s již zesnulým autorem nemožná. Luskač by takové závažné a likvidující zásahy do svých textů nikdy neodsouhlasil!

Představte si, že bychom tak editovali "zastaralé autory" Shakespeara, Goetheho, Němcovou nebo "rozvláčného" Čapka, to by bylo řevu.

_____________________________________________________________

(Pozor na předělávky z osmdesátých let! To není Luskač.) Upravené knihy nejsou nijak označeny, proto zde uvádím fota obálek.

Všechna následující fota obálek knih označena Přepsaná kniha ukazují změněná (slušně řečeno) vydání.

Pokud je vyfocena obálka původní, nepřepsané knihy je označena Originál knihy.

Fotogalerie knižních obálek "upravených" vydání Luskačových knih z osmdesátých let:

Přepsaná kniha Rudolf Luskač, Zelený ráj (Albatros, 1987), ilustrace Eva Hašková, literárně zpracoval Jiří Sedláček. Poetika dívčích akvarelů Evy Haškové, je velmi něžná, ale k chlapské literatuře padne jako pověstná pěst na oko. Čtenáři je tak servírován někdo jiný, ne Luskač, a tak na ilustracích, stejně zjemnělých jako text, nezáleží.

________________________________________________________________

.

Přepsaná kniha Bílá straka, ač na obálce označen, není to Luskač. Literárně zpracoval Jiří Sedláček.

________________________________________________________________

Přepsaná kniha Dračí zub je přejmenován na "Tajemství dračího zubu" - dvě rozdílná a změněná vydání, která literárně zpracoval Jiří Sedláček. Zde je názorný příklad toho, že poměněné knihy se v osmdesátých letech dočkaly hojného vydávání a originální autor byl potlačen. WTF!

Zde vidíte, jak nenápadně a pouze v tiráži je poznámka o změně díla uvedena.

________________________________________________________________

Přepsaná kniha Závoj zeleného ticha obsahuje stejné povídky jako originální sbírka povídek Závoj zeleného ticha z konce padesátých a z šedesátých let, to jsou:

1. Rybářské kvarteto, 2. V zajetí pravěku, 3. Hostina z doby ledové, 4. Doslov.

Literárně zpracoval opět Jiří Sedláček. Při pouhém pohledu na knihy (originál, formát A4 a tato, malý formát) vidíte, kolik textu (v upravené verzi na fotografii) ubylo.

Originál Závoj zeleného ticha pro srovnání:

Originál knihy Závoj zeleného ticha z konce šedesátých let, pokud ho máte, čtete pravého Luskače

_____________________________________________________

Přepsaná kniha A další předělávka už s ilustracemi Buriana - Odkaz lovce tajgy, Všimněte si, že z upravených vydání Luskačových knih je Burianem ilustrována jenom jedna - právě Odkaz lovce z tajgy. Literárně zpracoval Jiří Sedláček.

Originál knihy Původní, nepřepsané vydání, Svět sovětů, 1964, 335 s.

____________________________________________

Přepsaná kniha Soubor povídek Zelené eldorádo, již obsahuje upravené, sterilizované povídky a poznámku o úpravách textu musíte opravdu hledat. Už žádné "literárně zpracoval". Najdete pouze drobný na nic neupozorňující text:

_____________________________________________________________________

Přepsaná kniha Další "literárně upravená" Luskačova kniha. Kolik lidí knihu čte a četlo a ani neví (nevědělo), co za literaturu mají v ruce. Smutné. Tady alespoň napsali: literární zpracování Jiří Sedláček.

____________________________________________________________________

Než se tedy do Luskačových knih (vydaných v osmdesátých letech) začtete, pečlivě si je prohlédněte. Podívejte se na tiráž, kdo se tam ukáže a jestli někdo náhodou Luskačovu knihu nepředělával! Vyhnete se tak nepříjemnému zklamání. Jiří Sedláček se do úprav autora pravděpodobně vrhl s nadšením, asi neměl v úmyslu ublížit, ale znáte to: "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly!"

Čtěte pouze originály z šedesátých a sedmdesátých let! Luskačovo dílo přepracováním v osmdesátých letech hodně ztratilo. S originálem jsou poměněná díla nesrovnatelná. Už nečtete Luskače, ale jiného autora. Nakonec vše si můžete porovnat i sami. Uvidíte.

---

Proč přímo na obálce přepsaných knih není viditelné upozornění, popřípadě poznámka: upravil XY? !!! Upravil je samozřejmě eufemismus pro devastaci tvorby Rudolfa Luskače.

Jak má převyprávění vypadat?

Jako vzor pro převyprávění je nutné vzpomenout volné překlady (Vinnetou I. - III., SNDK Praha v roce 1965 /Dilia/ a Albatros, 2018, ISBN 978-80-00-05257-1) Vítězslava Kocourka, který v šedesátých letech geniálně převyprávěl (téměř sto let starou knihu) Vinnetoua pro české mladé čtenáře. Toto skvělé zpracování je čitelné a moderní dosud. Ale šlo o jazykové úpravy a o aktuálnost, nikoli o vymazávaní celých pasáží a zásadní změny textu autora.

___________________________________________________________

Literatura:

Luskač, Rudolf. Odkaz lovce tajgy. Svět sovětů, 1964. 335 s. 26-021-64

Luskač, Rudolf. Odkaz lovce tajgy. Albatros, Praha 1981. Adaptoval Jiří Sedláček. Ilustroval Zdeněk Burian. 254 s. 13-744-81

Luskač, Rudolf. Zelené eldorádo. Melantrich, Praha 1989. Ilustroval František Zálabský. 306 s. 32-009-89 (obsahuje adaptovanou povídku Labuť Mína)

Luskač, Rudolf. Lovci vel'kej krajiny, Smena 1964. 255 s. 73-163-64

Luskač, Rudolf. Zelený ráj. 1. přepracované vydání, adaptoval Jiří Sedláček, Albatros, Praha 1987, 190 s. ISBN 13-837-87

Pojem editor: www.prace.cz. Poradna. Encyklopedie profesí - Editor. [on-line]. Přístupné z:<https://www.prace.cz/encyklopedie-profesi/e/editor/#:~:text=Editor%20se%20specializuje%20na%20kontrolu,jazyka%2C%20pečlivost%20a%20schopnost%20spolupráce. >.