Rozvoj a mizení kvalitního rocku
Lidé nezasaženi technikou a uměním
Prožili jste někdy krásu? Krásu, která vás zahalí do svého závoje, a vy úžasem a prožívanou nádherou ani nedýcháte. Možná jste už měli to štěstí. Teď si ale představte šok ze zcela nové krásy, z nádhery, kterou nikdo a nikdy před vámi nemohl poznat, protože neexistovala. To se poštěstí opravdu málo lidem. Ale pozor, byla tu jedna generace, která takové prožitky mohla mít, a ti citlivější z této generace je i prožívali plnými doušky.
Pohled do historie
Pokud dnes slyšíme vyprávění o prvních impresionistických výstavách, kde návštěvníci upadali do záchvatů vzteku, nebo omdlévali hnusem a byli vynášeni ze sálů, zdá se nám to přehnané. Vysvětluje se to tím, že bez televize lidé citlivěji vnímali svět kolem sebe. Dříve neměli telefony, kino ani TV a nebyli barevnými pohyblivými obrázky zahlceni. Proto tehdy mohl nový přístup umělců vyvolat takové, pro moderního člověka, až přehnané reakce. Vždyť i dnes se někteří sledování TV vyhýbají, aby nebyli zasaženi a zahlceni. I dnes existují jedinci, kteří jsou schopni proti obrazu zaútočit a zničit jej. ✭
Stejně je tomu i u hudby. Už v antice znali vodní varhany a od sedmnáctého století existuje skleněná harmonika. Dochovaly se zprávy, že ženy při hře tohoto nástroje upadaly do extáze, tak silně na ně tehdy neobvyklé tóny působily. Posluchači v technikou nepolíbených časech zažívali dosud nepoznané a prožili to tak silně, že z toho byl nervový otřes. Lékaři tehdejší doby varovali: „Poslech skleněné harmoniky může vést až k šílenství.“ Moderní člověk se cítí nad věcí, vždyť to byli lidé před dvěma až třemi sty lety, dnes už s námi přece nic nehne.
Generace, která prožila dříve neznámou krásu
My, kteří jsme měli to štěstí a narodili jsme se v padesátých letech, jsme dostali obrovský dar. Mohli jsme prožít svou skleněnou harmoniku, své setkání s úplně novou šokující kulturou.
Kniha Pink Floyd Všechny písně /Pink Floyd All the Songs (2017)/ neobsahuje texty písní a jejich překlady, ale popisy nahrávání a spoustu obrazového materiálu.
Spolu s pubertou jsme dostali do vínku zrod a rozvoj něčeho zcela nového, něčeho, co nikdo nikdy předtím nemohl prožít. Naše generace se účastnila prudké změny kultury a vývoje nového hudebního proudu. Vznikala hudba dosud zcela neznámá. V těžkých porodních bolestech a přes odpor velké části společnosti se na východě i západě na svět klubal rock: od řvavých začátků rock and rollu, přes ve střední Evropě mladými velebený big beat, až po tvrdé tóny hard rocku a později metalu.
CD Black Sabbath – Sabbath Bloody Sabbath – dostalo krásnou grafickou úpravu.
Naše generace byla odkojena, rostla, vyvíjela se, a stála v nekonečném nadšení před skvostnou muzikou. Hudbou, která určovala naše zájmy, která nám přinášela nová a nová překvapení, nové světy a zněla z krásných a průlomových desek s výtvarnými díly na obalech. Měli jsme hudbu, jež předbíhala a zároveň určovala dobu, měli jsme své idoly, svá nadšení, svůj obdiv a prožitky krásy. Hudba nás ohromovala něčím úplně novým, v dosavadní produkci nepoznaným. Každá deska rozbíjela veškeré poznané hranice a rostla do výšek nebo směrů nikdy předtím neobjevených.
Dva příklady za vše
Ve své době šokovalo LP Pink Floyd „Dark Side of the Moon“. Byla to absolutní změna proti předchozí tvorbě (psychedelickým experimentům), kapela se více obrátila k rocku, ale hned další o dva roky mladší LP „Wish You Were Here“ bylo přemetem do hájenství elektroniky a nových nástrojů, plné nádherných melodií, které dokonale vystihly dobu. Celá deska ale jako by stála v opozici k předchozí. Jednu krásu tady přebíjela nová, která bořila všechny dřívější mantinely.
Přelomové LP Pink Floyd „Dark Side of the Moon“. Album má ikonický obal – grafika designéra George Hardieho.
Stejně tak šokovali i Black Sabbath. Jejich „Sabbath Bloody Sabbath“ byl zrod úplně nového hudebního světa, vykročení z vlastní dosavadní tvorby směrem k dosud ani netušenému metalu. Vzpomínám si, že i mne zkušeného posluchače tóny té desky doslova šokovaly a přišpendlily mne do křesla. Bylo to ohromení z prožitku nádhery u absolutní novinky, jako by tě někdo postrčil v čase o dvacet let do budoucnosti. Jsem přesvědčen, že to bylo ohromující nejen pro mne – ale pro všechny, kdo se k tomu albu tehdy v prosinci 1973 dostali.
Plakát Black Sabbath (foto ze sedmdesátých let) je v nabídce na webu dodnes.
Spolužačka Jarmila W., která mi přinesla od svého bratra magnetofonový pásek, mi řekla: „To si musíš poslechnout. Uvidíš je to bomba.“ Nebyla to bomba jenom pro ni. Explodovala v mém pokoji na konci roku a já se z toho vzpamatovával ještě několik let. Už nikdy jsem takový šok a to okouzlení nezažil. Vychutnal jsem si mezi prvními zrod dosud neslyšené, nikým nehrané absolutní hudební kalené oceli. Šokující prožitek a nirvána, na kterou nejde nikdy zapomenout. Dodnes po tolika letech z toho mrazí. (Ten šok byl o to větší, že jsem znal pouze první dvě ještě pořád hard rockové desky Sabbathů, a tady najednou to vykročení k dosud ani netušenému death metalu mne doslova paralyzovalo svou majestátní gotikou.)
2 CD: vlevo první album Black Sabbath a vpravo CD Sabbath Bloody Sabbath
Půvabné dospívání
My, kteří jsme za doprovodu a pod příkrovem rodícího se stylu moderní doby dospívali a prožívali dosud nepoznaný půvab, jsme takové štěstí sice cítili, ale ve většině si ho nevážili. Chápali jsme novou hudbu a své prožitky jako samozřejmou věc. Vždyť každá generace má své hrdiny, idoly, své protesty a svůj styl. Ale pozor, ne každá stojí u zrodu velké změny, u nástupu úplně nové, teď právě se rodící a nikdy předtím nepoznané kultury.
Dvě po sobě jdoucí desky Pink Floyd jsou zároveň vrcholem jejich tvorby. Zde na CD: vlevo Dark Side … a vpravo Wish You Were Here. Někteří znalci uznávají za nejlepší tvorbu Floydů pouze psychedelická LP před těmito deskami.
Přelom dějin a zrod nové kultury
Takového přelomu je jen málokdy v dějinách nějaká předchozí generace součástí. A těch zlomů bylo v historii jako šafránu. Možná když v pravěku namaloval opičák na zeď jeskyně prvního mamuta, nebo když chlupáči v jeskyni ohromeni úžasem, přestali vysávat morek z kostí a zaposlouchali se do prvních zvuků, jež vyluzovalo zarostlé individuum z rákosového stvolu. Po nich potkalo podobné štěstí až bigotní katolíky, kteří zaslechli v temných kostelích poprvé Bacha nebo Vivaldiho. Později upadali šlechtici vyzdobeni napudrovanými parukami v pozlacených lóžích divadel do nepozemského nadšení z Mozarta a moderní buržoazie později omdlévala u skleněné harmoniky, anebo ochromena údivem, stála ztrnulá před nepochopenými obrazy.
Ale tehdy to byly jen úzké skupiny posluchačů či návštěvníků výstav a ještě k tomu vybraná společnost, která měla to štěstí v ohraničených počtech prožívat nadšení z křehké krásy do té doby neznámé, z šokující nádhery, kterou dosud nikdo neviděl ani neslyšel, nadšení ze zrodu nového směru umění.
Myslíkovy myšlenky
První, kdo se mi se štěstím jedné generace svěřil, byl Myslík. Jak už jeho přezdívka napovídá, člověk rozvažující. Olda Pazdera, bubeník kapely RUR a organizátor 1. beatového festivalu v Ostravě-Porubě mi myšlenku nejšťastnější generace předal. Teprve po jeho přednášce jsem pochopil, co za výjimečné štěstí naše generace měla.
Poslední koncert RUR Garage Ostrava (říjen 2024), Myslík na černobílé fotce – promítán na stěnu. V popředí: Burgy a Dušan (všichni tři = původní RUR).
Co nám ale prožitky krásy umožnilo?
A/ Rozvoj elektroniky
Zrod a vývoj nových – hudebních nástrojů (varhany Hammond, elektrické nástroje – zejména kytary …) – hi-fi přístrojů na přehrávání a možnost produkce nové hudby na kvalitních nosičích. Gramofonová deska má dodnes zvuk, který CD nedokáže.
B/ Neuvěřitelná svoboda světa
V šedesátých letech se rozvíjí hnutí hippies, které chtělo člověka sbratřit a povznést nad minulé strasti a společenská pouta. Lidé se milovali viz první Woodstock roku 1969. S rozvolněním začal ruku v ruce rozvoj celé kultury a to jak na západě, tak i u nás v socialismu. Byla to i svoboda firem, které hudbu nahrávaly a vydávaly. Mnohdy se nehledělo na zisk, ale pouze na kvalitu a nadšení. Firma „Apple“ patřící Beatles přes mohutné finanční injekce členů kapely zkrachovala, tak se tehdy podnikalo.
C/ Železná opona
propouštěla jen tu nejlepší kvalitu umění, co k nám v zavazadlech těch šťastnějších doputovalo. Vždyť, kdo by vyhazoval Kčs 250,- za LP, které za nic nestojí? (Běžná cena velmi zvukově kvalitních LP domácí produkce byla tehdy Kčs 45,-.)
Z muzea Železné opony Čížov
D/ Burzy a kamarádi
Desky se prodávaly, měnily a nakupovaly. Tak mnohý z nás měl větší přehled o kvalitní hudbě a aktuálních zahraničních kapelách než leckterý náš souputník na šťastném západě, který byl doslova zavalen množstvím a v kvalitě se ani nestačil orientovat.
Časy se mění – Smutné změny kolem roku 1980
Generace po nás už pomaličku začaly propadat jiným zájmům. V polovici sedmdesátých let se mezi námi začali objevovat první nepočetní vášniví fandové sportu. Sport u nich pomalu začal nahrazovat muziku a dával jim nové idoly, až na hudbu docela zapomněli a otevřela se tak cesta k dnešnímu kultu sportovních ikon.
Illie Nastase na turnaji v Rawlings
Ze začátku to ještě byli hvězdní sportovní vlasatci, vzhledově se nelišící od hudebních stars. Vzpomenete si na argentinského fotbalistu Ajalu staršího, rumunského tenistu Nastaseho a další, kteří si nezadali s rockovými hvězdami? Ale zájem o sportovní kluby a jejich osobnosti rostl a počty věrných fandů muziky postupně klesaly.
Fotbalista Argentiny Rubén Ajala
Návštěvy koncertů, kde se na Led Zep scházelo 70 000 nadšených obdivovatelů, se pomalu stávaly minulostí. Rodící se metal se už pozvolna a polehoučku začal stávat exkluzívní záležitostí ohraničených a uzavřených sekt fanoušků. Už to nebyla většina generace. Rodily se nové hudební proudy, ale ty už nepřinášely žádné zlomy, nic nového a směřovaly k bezvýraznému popu. Svět navíc zhrubl. Spěl k Woodstocku v roce 1999 se vším hnusem, odhaleným údem u Red Hot Chili Peppers a jejich provokacemi a hecováním k násilí, ti to zcela dorazili. To už byly nechutnosti a ne krása. A nás z toho bolelo u srdce.
Takže jsme prožili oslnivé a šokující prožitky krásy v 60tých, 70tých a 80tých letech. My můžeme s láskou v srdci vzpomínat na ty krásné časy fantastických prožitků. Můžeme si tu muziku neustále přehrávat. Kolik generací mělo to štěstí prožít něco podobného?
Vděčnost osudu
Někteří jsme si toho štěstí vědomi a zůstáváme hudebně ale i pocitově silně upoutáni ke svému mládí, které nám krásu nadělilo. Další generace už totiž tolik štěstí neměly. Narozeni v devadesátých letech se prokousávali Madonnou a ronili slzy nad chlapeckými soubory Take That nebo pátrali zda Justin Timberlake odhalil prso Janet Jackson úmyslně nebo ne. To už není o kráse, ale o popularitě za každou cenu a bez umění. Až umře poslední příslušník naší generace a už to začalo, zmizí s ním i poslední svědek našeho štěstí. Kdoví kolik generací bude trvat, než se narodí další, kteří dokáží překročit rubikon a jednou vytvoří nové nádherné povznášející umění. To, co dnes kolem sebe vidíme a slyšíme, co se předvádí jako progresivní umění, zavání neumětelstvím a hloupostí a často je to jen ubohá provokace.
✭ Zpráva z tisku (28. 9. 2024): V Národní galerii v Londýně tři aktivisté polili rajčatovou polévkou dva obrazy malíře Vincenta Van Gogha, uvádí The Guardian. Jak píše deník, aktivisté hnutí Just Stop Oil vstoupili do galerie, kde se konala výstava Van Goghových děl, a polili obrazy Slunečnice z roku 1889 a Slunečnice z roku 1888 rajčatovou polévkou Heinz.
Foto:
Rubén Ajala[online]. [cit. 29. 9. 2024]. Dostupné z: https://www.bdfutbol.com/en/j/j5049.html
Illie Nastase [online]. [cit. 29. 9. 2024]. Dostupné z: https://www.alamy.de/stockfoto-tennis-rawlings-turnier-queens-club-ilie-nastase-fragt-den-schiedsrichter-ob-er-den-letzten-punkt-gesehen-habe-110139419.html?imageid=9C6691D0-8370-4699-B7CD-7EF4DF85A17D&p=317931&pn=1&searchId=e44d59c44db31ede7bf8c70f0c917652&searchtype=0
Black Sabbath [online]. [cit. 29. 9. 2024]. Dostupné z: