Petr Hugo Šlik
Petr Hugo Šlik (*1976) pracoval jako geodet a stal se spisovatelem. Píše kriminální romány pro dospělé – Stín Černého motýla (2008) a Strach pod Karpaty (2010), ale hlavní částí jeho tvorby se postupně staly knížky pro mládež. V roce 2015 se Šlik dokonce dostal do výběru autorů nejlepších dětských knih Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Šlikovo curriculum vitae vzdáleně upomíná na Kapitána Kida. Je také, i když méně známý, hudebník, nežije v Praze, píše kriminálky a pokusil se pokračovat v díle pana Foglara. Petr Hugo Šlik, na rozdíl od Kapitána Kida, se stal populárním autorem hlavně dětské dobrodružné literatury.
Vztah Petra Hugo Šlika k dílu pana Foglara
Petr Hugo Šlik odpovídá na dotaz:
Patřil mezi vaše oblíbené spisovatele i Jaroslav Foglar?
Samozřejmě. Měl jsem to štěstí, že jsem se k jeho textům dostal v pravý čas, to znamená v dětství. Ještě před revolucí u nás na sídlišti kolovalo několik komiksových sešitů s Rychlými šípy. Vzrušení z jejich četby umocňovalo vědomí, že jde o zakázanou literaturu. V devadesátých letech jsem si pak ještě stihl přečíst Hochy od Bobří řeky, Chatu v Jezerní kotlině a Tajemnou Řásnovku. Chatu v Jezerní kotlině dodnes považuji za nejlepší Foglarovu knížku. Mám ji nějakým zvláštním způsobem spojenou se Stříbrným větrem od Fráni Šrámka. Jistě, ty dvě knihy jsou úplně jiné, ale já při jejich čtení zažíval víceméně stejné pocity.
V dospělosti jsem si pak ještě ze studijních důvodů přečetl třeba Přístav volá, Když Duben přichází, nebo Boj o první místo. K těmto knížkám už mám trošku rozporuplný vztah. Jsou tam místa, ze kterých úplně nadšený nejsem, ale třeba je to právě tím, že jsem je už četl ve špatném věku. Celkově musím říct, že si na Foglarovi vážím především jeho upřímnosti. Ze spousty knížek pro děti, které dnes vycházejí, čiší kalkul na sto honů. U Foglara ne. Z každé jeho věty, z každého slova cítím, že to, co psal, myslel naprosto upřímně a prožíval to celou svou duší. To je obdivuhodné. (5)
Ztracený na Nevděku
Moderní a čtivé krimi pro mládež Ztracený na Nevděku popisuje příběh Davida uneseného do podzemí dvěma surovými kriminálníky, s nimiž se David jaksi nedokáže rozloučit. I když jsou ozbrojeni a mučí ho, on se v podzemí vždy vrátí, ačkoli by mohl utéct. Zcela zdevastovaný učitel Davida nakonec najde a s pomocí policie chlapce zachrání. Příběh ze současnosti, moderně pojatý i s kouskem pekla, má poslední kapitolu ukrytu v tajné schránce v oblasti, kde se děj odehrává. Cestu ke schránce mohou čtenáři zjistit na webu. Kniha určitě potěší každého mladého čtenáře dobrodružné literatury, ale nejen jeho.
Knihy Petra Hugo Šlika, které najdete asi v každém knihkupectví, jsou populární a jsou výrazně ilustrovány Petrem Morkesem. Dětské anekdotické a určitě profesionální ilustrace jasně prozrazují knihu pro mladší děti ale dospělé, kteří by si knížku třeba i přečetli, ke koupi zrovna nepřitáhnou.
Téma velkého přátelství
Od Foglara si Šlik nevybral obligátní Stínadla, ale téma o velkém přátelství. Pokračuje v příběhu Jezerní kotliny. Jeho kniha nese temný název Zkáza Jezerní kotliny a vyšla v roce 2021.
Věrnost Foglarovu stylu
Foglarův styl si Šlik dobře nastudoval a knihu se pokusil napsat na způsob foglarovské klasiky. I hlavní postavy a místo děje – Spálené Mlýny – ponechává stejné. Jenom padoucha Lojzu Rezka, toho hromotluka, trošičku, tím že jej poslal do učení, zestařil.
Pavel Zeman a Ludvík Grygar pokračují ve svém přátelství, ale i zde se role trochu posunuly. Jakoby slabší Ludva přebral iniciativu a Pavel se tak nějak duševně zjednodušil.
Martin82, 16.04.2024, (3) píše: “ … Pavel v tomto pokračování zhloupl a ujal se tu role asistenta Ludvi …“
Foglarova Chata v Jezerní kotlině je apoteózou nádherného lidského přátelství. V Šlikově Zkáze Jezerní kotliny jde zejména o příběh. Šlik je autorem dětských detektivních příběhů s pestrým dějem a v napjatých dobrodružstvích leží těžiště jeho tvorby. Proto se v hodnocení Šlikova pokračování určitě budou vyskytovat rozpory podle toho, z kterého tábora (Šlik a krimi x Foglar) ten který čtenář pochází.
Petr Hugo Šlik – pokračování v duchu Foglara
V pokračování navazuje Šlik na Foglara naprosto věrně. Používá i stejné slovní obraty – Foglar: „… otec Jan (Zeman), přemožitel neporazitelného černocha Evanse…“, – Šlik: „ … jsi synem Jana Zemana, slavného rohovníka, přemožitele černého ďábla Evanse.“.
Šlik taky nádherně foglarovsky rozvinul vztah Pavla k matce. Některé odkazy na Foglara jsou natolik těsné, že se najdou čtenáři, kterým to připadá jako vykrádání původního autora. Ale jak jinak má autor co nejvěrněji navázat na atmosféru původní knihy?
Některé výtky Šlikovi se asi zákládají na nikoli filigránsky podrobné znalosti celého Foglarova díla.
FraGyver, 15.01.2022 (3) – “ …Nebudu moc spoilerovat, ale zmíním především smrt jedné postavy, kterážto v konečném důsledku není nic jiného, než ututlaná vražda spáchaná dětmi. Takový level brutality jsem v žádném Foglarově díle neviděl. Celé je to vůbec o dost akčnější, než Chata. Chata byla v konečném důsledku oslava přátelství s dávkou tajemna a jednou celkem horrorovou odbočkou. (Jednou mě pomatený Dernet honil i ve snu. 😀 ) Zkáza je akční dobrodružný román. …“
Ano, Zkáza … je akční, ale výtka vraždy spáchané dětmi? Že to Foglar nikde nepoužil. A co mrtvola v koši na půdě? Kdo to zavinil a nikdy nikomu neřekl? Bylo to dítě nebo dospělý? Tady má Šlik Foglara dobře načteného. Možná je Šlik tvrdší a čin je zbabělejší než u Foglara, ale i doba se změnila a Šlik nepíše selanky. O této vraždě se píše ve Foglarově duchu a ne proti jeho tradici. I když v Chatě … se nic tak surového skutečně nestalo. To byl příběh plný nádherného přátelství i s protidrogovým poselstvím na závěr.
Staré postavy v novém příběhu i nadále ovlivňují děj a to dokonce i ze záhrobí.
Objevují se postavy nové: lékárníci Vošahlík a podvodník Bajer, typicky Foglarův učitel Jan Sokol. Milionář, uhlobaron a mecenáš Radecký se stává nositelem záhad a nakonec ve vyústění příběhu sehraje roli zločinného padoucha.
Učitel – Jan Sokol, postava jako vystřižená z díla pana Foglara
Taktéž okolnosti ze starého příběhu zůstávají a nabírají na váze – krokus setý a jeho sběr vytvoří podhoubí nové vedlejší detektivní zápletky z lékárny. Hlavní záhada obestírá neznámého Havrana a teprve Pavlova matka vyřeší rébus a odhalí pravou totožnost zloducha.
Starý lékárník
Kniha je podařená i pro dnes již starší milovníky Foglara, kterým přinese kus klasické atmosféry s postavami, jakoby vystřiženými z různých Jestřábových děl, i když prostoupení děje temnotou (přes všechny mrtvé, přes hrůzné sny, pronásledování …) se asi nedá jen tak napodobit. Jestřáb je mistr v popisu krásy, ať již přírody nebo mezilidských vztahů, ale zároveň autor, jenž dokáže jednoduchými prostředky vyjádřit tichou hrůzu.
Ivan Kučera, 19.11.2023, (3) napsal: „… Foglar samozrejme nebol hororový autor, ale hororové „momenty“ sú v jeho tvorbe zastúpené v prekvapivo hojnom množstve. Preto som sa na sequel tešil. V prvom rade treba povedať, že apokalyptický, definitívny názov je parádny, ale nakoniec to s tou temnotou žiaľ ani zďaleka nie je až také horúce, ako by sa mohlo zdať.“
Zavřená kniha se otevírá a další
Proti Foglarovu duchu jde i zveřejňování obsahu Ludvovy Zavřené knihy. Ta kniha je příliš intimní na to, aby ji Ludva publikoval. Navíc Šlikův příběh ze Zavřené knihy slohově neodpovídá tomu, co bylo naznačeno v originále.
Nejzávažnější chybou je ovšem samotné publikování, dochází ke zboření dalšího tajemství z Foglarovy Chaty … . Ne nadarmo se tajúplná kniha nazývala Zavřenou. Pro některé vložený příběh ještě ke všemu narušuje děj. A co je s ilustracemi té tajemné knihy? Podle originálu byly nádherné, tady o nich už nic neslyšíme.
Martin82, 16.04.2024, (3) “ …Tajemná kniha Ludvi již není tajemná a je vydávaná v školním časopise …“
Svět dospělých
Dospělí hybatelé duchu Foglarova odkazu odporují. Není to sice tak provokující jako u Svatopluka Hrnčíře, kde dospělí z pozadí řídí dobrodružství chlapců, ale je to typický Šlik a Foglarova chlapecká dobrodružství jsou v jeho knize ovlivňována a mísí se se světem dospělých.
uzivatel6859, 07.05.2023 (3) – “ … Co je vysloveně nefoglarovské, je velké zapojení dospělých do děje. Foglarovi hrdinové si většinou vystačili sami, zapojení dospělých bylo minimální a v tom myslím z velké části spočívá kouzlo jeho knih. Tady jsou naopak dospělí hlavními hybateli románového dění, které je v závěru až přehnaně akční. …“
Nový název pro kápezetku
Faktická chyba? Každý skaut ji asi zaznamená. Krabička poslední záchrany – krapoza? Proč vymýšlet nový název pro něco, co každý zná?
Isew, 15.01.2023 (3) – “ … Jsem nadšená. Jako hodně nadšená. Je jediná výtka krapoza? To jsem tedy slyšela poprvé. Pro nás v oddíle i pro Foglara to vždy byla kápezetka. Ale to je jen drobnost. …“
Takový název kapitoly uvede každého skauta do zmatku
Ilustrace
A propos ilustrace! Zavřená kniha je měla skvělé! Šlikovu knihu ovšem neilustroval Ludva, ale Tereza Marianová. Autor navíc vydal knihu jako poctu králi české ilustrace Zdeňku Burianovi a vystavil tak svou ilustrátorku pod drobnohled čtenářů. Nedopadlo to vůbec dobře.
I pan Foglar měl s ilustracemi problém
To, že měl i sám pan Foglar potíže s ilustracemi svých knih, dokazuje úryvek z jeho dopisu příteli Rábovi. (4)
Ilustrace Šlikovy knihy
I když víme, že dnes stačí přilepit banán na zeď a vydělat 150 miliónů (Maurizio Cattelan, Comedian – v síní Sotheby’s se vydražil za 6,2 milionu dolarů, tedy 150 milionů korun), přece jen od skutečných výtvarníků požadujeme alespoň základní dovednosti a namalovat anatomicky správně ruku, by měl výtvarník umět už ze střední školy. Přesto nedostatky ilustrací nafoukli čtenáři do gigantických rozměrů a spousta čtenářů se rozčiluje i nad tím, kde jiní nic nevidí.
Tak ilustrovali Foglara v Brně:
Jaroslav Foglar, Boj o první místo, nakladatelství Blok, Brno, 1970, ilustroval Milan Zezula. Toto byly ilustrace, které Foglarovi neseděly. Asi byly příliš moderní. Z diskuse na FB jsem vyčetl, že Foglar měl prý Zezulu dokonce nazvat „mazalem“. /Akademický malíř Milan Zezula (* 1921 – † 1992) byl jevištním výtvarníkem divadel v Brně, věnoval se také malbě, volné a drobné grafice./
Ale zpět ke Šlikově knize
Ristridin, 05.05.2024, (3) píše:
“ …Ilustrace mám rád a dají knize vždy větší hodnotu, ale “poctou Burianovi“ bych to v této knize raději nenazýval. Nejsou až tak zdařilé a především si jejich autorka mohla aspoň přečíst pořádně děj, protože mnoho z obrázků vypadá jinak, než co se píše na vedlejší stránce. …“
Turlogh, 19.12.2022 (3) – “ … Snad jen tu poctu Zdeňkovi Burianovi jsem moc nepochopil, jediné, co bylo na této knize slabší, byly ilustrace…Howgh.“
Indián ze zavřené knihy, co vypadá jako mestic. Čtenářům to vadí
Otázka věku v ilustraci
tatjana1737, 06.09.2023, (3) píše: “ …hlavní hrdinové vůbec nevypadají jako cca třináctiletí hoši, což je nejmarkantnější zejm. na s. 49. …“
Pozor ti chlapci přece museli být starší (kolem 15 let a více). Lojza Rezek chodil dokonce do učení (min. 16).
Pavel byl navíc silák (geneticky po otci) co neustále trénoval. Váhová kategorie boxu (boxoval?) pro tento věk U17 – je v polotěžké váze do 80 kg. Počítá se i s váhou vyšší (v těžké váze). To co Marianová namalovala je bantam maximálně welter, takže zůstala nejen v otázce věku skromná.
Nežádoucí obrazy?
Zde se můžete zamyslet nad nežádoucími obrazy
Ristridin, 05.05.2024, (3) píše: “ … O obrázku chlapců ve vodě se raději nebudu rozepisovat, ten je fakt krajně nevhodný… A to nejsem teda v životě nijak prudérní. …“
tatjana 1737, 06.09.2023, (3) píše: “ …Tenhle obrázek považuji za nejvíc nepovedený z celé knihy, Pavlova muskulatura a hlava Ludvíka plavajícího ve vodě, vyvolávají ve mně mnoho nežádoucích obrazů.“
A co jsou ty nežádoucí obrazy? Přiznám se, že nevím. Svalnatý chlapec se povaluje v teplé vodě u břehu a jeho kamarád plave z jezera směrem k němu. To je vše.
Jak to s těmi ilustracemi bylo?
Honza Průša (2) uvádí: „Tereza Marianová to ale udělala často tak, že použila existující kompozici Burianova obrázku a ten jen lehce překreslila.“
Lze tomu věřit? Pokud zná někdo nějaká další fakta o údajném překreslování, napište to prosím dole do diskuse. Ale vzhledem k tomu, co na obrázcích vidíme, se překreslování zdá nepravděpodobné.
Další ilustrace ze Zavřené knihy. Byl Burian vzorem?
Olbřímí klad a nakonec i trumf Terezy Marianové
Najdou se i spokojení čtenáři, kterým obrázky vyhovují. Nikdo příčetný asi nečeká po Tereze Marianové (a jiných dosud neznámých výtvarnících) zralost a mistrovství Buriana, k níž patří dokonalé zvládnutí anatomie, psychologie pohybu a obrovské umělecké cítění. To chce obrovský talent, znalosti teorie, cvik a čas.
Člověk totiž nakonec může být rád, že knihu nezdobí sice zručné a formálně bezchybné, ale na děti zaměřené, anekdotické obrázky, které ilustrují jiné Šlikovy knihy. Ilustrace Marianové spíše dospělé ke knihám přitáhnou. Tady není nic falešně infaltilního.
Za co musíme být ilustrátorce Tereze Marianové nesmírně vděčni?
Namalovala postavy hrdinů knihy poplatné jejich věku a ne malé nevyzrálé desetileté až třináctileté školáky, jak je často u některých ilustrátorů zvykem a smutnou tradicí a jak se to bohužel přeneslo i do podvědomí určitého počtu čtenářů. A proto výtvarnici přešlapy rádi odpouštíme. Její kresby přitáhnou i dospělé, nijak neurážejí a reálně ilustrují příběh. Závěrečná bitka, či přetahování s Havranem je tak díky jejímu přístupu ke ztvárnění postav uvěřitelná.
Magdalena5, 07.02.2023 (3) – “ … I s ilustracemi jsem byla spokojená. Další šikovná ilustrátorka, jiná než Bimbo, Marko Čermák nebo Jan Fišer, ale proč ne …“
haki34, 10.05.2022 (3) – “ … a ilustrace s nádechem zlaté hodinky byly povětšinou taky velmi povedené…něčím připoměli Pavla Čecha – možná snovým podtónem, teplými barvami ? ale chápu i čtenáře, kterým nesedli – ze začátku jsem taky měla pocit, jako by to kreslilo dítě…zažila jsem však i mnohem horší počiny. …“
Pavel alias Rambo
Ukončení zobrazí Pavla jako hrdinu, který s otevřenou zlomeninou paže běhá po kraji a shání pomoc. I pro nezletilé čtenáře to musí být silné kafe. Rambovská role Pavla je ovšem proti eko-závěru pouhá drobnost. I při shovívavém pohledu je konec poněkud přepálený v duchu budovatelských románů z padesátých let. A to je asi jediná výtka vůči podařené knize.
Pavel Zeman
Ach ten závěr
Foglarova ukončení knih jsou opravdu jiná, určitě ne poplatná narativu těch, co se právě drží u vesla. Vyvrcholení a ukončení příběhu jakoby pocházely z dílny proslavené Gréty a jejího školního hnutí Fridays for Future. Vykutálení záškoláci radili tehdy dospělým jak na energetiku, až došlo na blackouty nebývalých rozměrů. O cenách se raději nezmiňovat.
A ve Zkáze Jezerní kotliny se také radí. Ludvík vysvětluje uhlobaronovi panu Radeckému: „Jenže Slunce a vítr tu na rozdíl od uhlí budou pořád. Čím dříve přejdeme na energii z těchto zdrojů, tím lépe. Lidé jako vy si musí uvědomit, že jejich čas skončil. Musíte změnit své myšlení…“ (6, s. 160) To vše někdy na sklonku třicátých let! Argumenty uhlobarona pak přeruší povodeň a dále se z diskuse již nic nedovíme.
A ve skutečném životě by ani ti modří brouci (kriticky ohrožený druh tesaříka alpského) v záchraně Jezerní kotliny moc nepomohli. Pokud jste se o nějakou ochranu přírody už pokusili, pak víte, co se začne odehrávat a jak obojetní umí politici být.
Překvapilo mne, že v současnosti se už podobný green dealový závěr jeví jako poněkud úsměvné zakončení, a obávám se, že čas to nezlepší. Že by autor dostal zelený grant nebo je ve vleku ideologie? Každopádně ono eko-poselství o devadesát let předběhlo dobu příběhu. Ale přiznejme si, aktivisté musí na závěr knihy zezelenat nadšením. Jakož i běžný čtenář, který to má dnes platit, zezelená hrůzou.
Zdařilý pastiš
Zkázu Jezerní kotliny můžeme s klidným srdcem uznat za velmi zdařilý pastiš na dílo pana Foglara. V pohodě po něm mohou sáhnout i nadšení foglarovci a nebudou zklamáni. Naopak, Šlikova kniha pana Foglara nejen doplňuje, ale rozšiřuje jeho popularitu mezi současné čtenáře, dosud Foglarem nepolíbené.
I když Šlik nedokázal zcela zkrotit svůj entuziasmus pro ekologii v současném europojetí a pro detektivní zápletku s kriminálníky a vzdálil se tak Foglarově poetice, knize to nijak neublížilo. Naopak to podpořilo napětí a spád děje.
Kdo pana Foglara umí?
Petr Hugo Šlik a Jaroslav Velinský (Kapitán Kid) jsou tak dva autoři, kteří pana Foglara skutečně umí. Svatopluk Hrnčíř napsal svou trilogii, ve které sice využil názvu skupiny Vontů pana Foglara, ale pravý duch foglarovštiny tomu chybí.
Literatura
1/ iLiteratura.cz [online]. Dernetovou smrtí záhady kolem Jezerní kotliny nekončí, Autor: Martin Liška, 13. 1. 2022 [cit. 24. 6. 2025].
https://www.iliteratura.cz/clanek/45151-slik-petr-hugo-zkaza-jezerni-kotliny
2/ Medium.cz [online]. Zkáza Jezerní kotliny geniálně navazuje na dílo Jaroslava Foglara, Autor: HONZA PRŮŠA, 11. 1. 2023, 8:37 [cit. 24. 6. 2025].
3/Diskusní příspěvky citované v článku: https://www.databazeknih.cz/knihy/jezerni-kotlina-zkaza-jezerni-kotliny-482844
4/ Facebook, Jaroslav Foglar a foglarovky, in Jaroslav Nalezinek, dopis příteli Rábovi ze dne 16. 2. 1967, https://m.facebook.com/2244984752451765/posts/jfoglar-p%C3%AD%C5%A1e-%C5%BEe-je-nespokojen-s-kresbami/4216322725317948/
5/ Bohoušek.cz foglarovský magazín [online]. Tajemný svět Klárova – rozhovor s Petrem Hugo Šlikem, Autor: Bohoušek, publikováno: 5. 3. 2020, [cit. 24. 6. 2025]. https://www.bohousek.cz/clanek-2020020007-tajemny-svet-klarova-rozhovor-s-petrem-hugo-slikem.html
6/ Petr Hugo Šlik, Zkáza Jezerní kotliny, Albatros, Praha 2021, 169 s.