(V blogu uvádím jméno autora tak, jak byl pokřtěn, i když v českém prostředí se vžil český přepis jeho jména Karel May.)
V dnešní době se rozmohl podivný zlozvyk. Lidé se začali domnívat, jak skvěle všemu rozumějí. Internet doslova přetéká mudrlanty, kteří vše ví nejlépe, na ostatní shlížejí svrchu a umí je jedině zostudit. Lhostejno, že onen, jehož názor zavile zkritizují, je odborníkem na danou problematiku a oni o ní slyší nebo četli poprvé.
K obrázku: Červenomodrý Metuzalém je považován za jediný humoristický román Karla Maye. Kniha, plná vtipných situací, je vyprávěna Kara ben Nemsím. Věčný student s přezdívkou podle barvy pivního nosu se vypravuje doprovázen bernardýnem a přítelem do Číny, aby zde vypátral strýce svého svěřence. Román ukazuje Maye jako vynikajícího humoristu. Zde vydání 1970, Albatros, KOD. Stylově ilustroval Josef Novák.
Tak jsem si v jedné diskusi o literatuře přečetl názor, že daný odborník již Mayovky nečte, protože je to brak, ale jako dítě, že jimi byl doslova posedlý. Napadlo mne hned několik zádrhelů tohoto názoru:
1. Děti většinou dobře poznají dobrou knihu a nějaký brak by dobrovolně nečetly, natož aby jím byly zcela uchváceny. (Vzpomínám si, jak nás na ZŠ nutili k četbě tzv. vrcholů socialistické literatury pro mládež a my jsme to prostě nebyli schopni číst, i když jsme se poctivě snažili. Za socialismu vznikala přirozeně i kvalitní literatura pro mládež, ale ta nebyla nikomu vnucována, jako byla nucena např. Barunka Antonína Zápotockého. Ve třetí třídě jsem zrovna četl Bílého tesáka a ten šok z Barunky nejde zapomenout.)
2. Jakou zkušenost má s četbou člověk, který je schopen prohlásit o jednom z vrcholů dobrodružné literatury, s pohrdáním hodným arbitra elegantiarum, že se jedná o brak? Co považuje za umění? Chápeme vůbec, jak je snadné někoho se dotknout neuváženými siláckými výrazy? Ani onu již zmíněnou Barunku bych nenálepkoval tím nejhorším, vždyť i za jejím sepsáním je kus práce a určitě dobrý úmysl. Jen to nucení k povinné četbě bylo špatně.
(Kde onen muž k potupnému pojmu brak přišel, vím, bude to objasněno v dalším textu.)
Z jedné povídky (Tave Šala) vytvořil May rozsáhlý román – Supové Mexika (vyd. 2014), kniha byla 1973 vydána s ilustracemi Buriana – zde ilustrovala Olga Dvořáková (odvahu má určitě, ale …)
Takže několik slov k jednomu životem z nejzkoušenějších ale dílem největších mezi spisovateli, k literátu, jenž v popularitě ani dnes nezná konkurenci. Karl May je totiž nejslavnější německý spisovatel, jeden z nejpřekládanějších autorů na světě. Karla Maye dokázali do dnešních časů v množství na světě vydaných knih předběhnout pouze ti nej, jako byla např. Joanne K. Rowling se svým Harry Potterem.
Karl May autor bestsellerů a otec Vinnetoua a Old Shatterhanda
May byl prvním autorem bestsellerů v německé a i světové literatuře. Jeho romantické knihy plné dobrodružství musely v době svého prvního vydání působit jako bomba.
U nás mu předchází Hálek s idylou Na statku a v chaloupce, Neruda a jeho Povídky malostranské, které při vší své kvalitě mají k duši mládeže bažící po dobrodružství hodně daleko. Když si dnes uvědomíme, kdy May své příběhy vydává (je to období Ruchovců a Lumírovců u nás) tak nás musí šokovat, jak moderní literaturu psal. Kdo dnes čte tehdejší autory? Výjimkou může být snad Čechův pan Brouček, možná Vrchlického Noc na Karlštejně. Zkuste si přečíst Román o věrném přátelství Amise a Amila od Julia Zeyera, abyste pochopili rozdíl. Teprve po čtenářské zkušenosti lze pochopit obrovský odstup ostatních autorů od Maye, který pak Maye doslova katapultoval mezi nejpopulárnější autory ve střední Evropě té doby. Počet světových vydání jeho knih je někde kolem 200 miliónů a jeho dílo bylo přeloženo cca do 50 jazyků. Jeho postavy Winnetou (česky Vinnetou), Old Shatterhand a Kara Ben Nemsi (= Old Shatterhand na Blízkém východě) nebo např. Hadži Halef Omar jsou tak známy po celém světě.
Příběhy z orientu vydalo nakladatelství Laser znovu v roce 1992, bez ilustrací, pouze s obrázky na obálkách – škoda, že se neorientovali na zdařilá vydání ze sedmdesátých let se skvostnými ilustracemi Gustava Kruma.
Pohnutý život Karla Maye
Karl May se narodil roku 1842 do nesmírné chudoby a přísnosti rodiny tkalců. Děti byly často bity a tvrdě trestány. Brzy po svém narození Karl May oslepl. Po celé čtyři roky byl slepý a světlo do ubohého údělu mu vnášelo pouze vyprávění pohádek a příběhů babičkou a matkou. Zde možná leží kořeny jeho pozdějšího vyprávěcího talentu. Podle Williama E. Thomase byl příčinou slepoty nedostatek vitamímů (A, D) pramenící z extrémní chudoby. Nakonec v pěti letech byl ze slepoty vyléčen (lékaři z Drážďan).
Ve škole se musel denně učit, otec jej tvrdě kontroloval a ještě navíc studoval hudbu (jako dospělý hrál dobře na varhany a skládal skladby vážné hudby – dodnes se některé hrají). Jako dvanáctiletý začal číst tajně dobrodružné romány a sám se naučil francouzsky a anglicky. Byl velmi talentované dítě. Před hrůzami života se často utíkal do světa vlastní fantazie, což už mu zůstalo po celý život.
Věznění Karla Maye
Rodiče se tvrdě dřeli a Karl mohl díky jejich pomoci vystudovat učitelský ústav. Byl však obviněn, že ukradl zbytky svíček. Toto absurdní obvinění jej přivedlo k prvním problémům. Když si vzal domů vypůjčené hodinky a kamarád jej udal, že je ukradl, dostal nejvyšší trest: šest týdnů vězení. Potom již byl natrvalo vyškrtnut ze seznamu učitelských kandidátů. Zničená existence. 1862 je odsouzen ke čtyřem letům vězení a v roce 1870 jsou to zase čtyři roky pro potulku. Z dnešního hlediska jsou jeho trestné činy naprosté prkotiny (vzal čtyři kulečníkové koule, nezaplatil kožich) – často vyváděl kousky ze msty ke společnosti, která mu tak ublížila.
Celkem strávil Karl May osm let ve vězení. Po svém propuštění v roce 1874 začal ve svých 32 letech psát. Dobrodružná vyprávění a cestopisy. Od roku 1880 již mohl ze svých knich a článků celkem obstojně žít.
Kdo byl Old Shatterhand?
Ve vězení Karl May pilně studoval a našel jsem v německém netu článek, který tvrdil, že se ve vězení setkal s obrovským mužem, blonďákem, který se vrátil z USA a ten mu vyprávěl své příběhy. Byly to prý příběhy jeho pozdějšího hrdiny Old Shatterhanda. Nemusí to být fantazie. Werich vyprávěl, že v době 2. sv. války v emigraci v USA narazili na knihu. Po jejím čtení nevěřili vlastním očím. Četli příběh Vinnetoua Karla Maye, ale knihu napsal někdo neznámý.
Vinnetou – první díl ze tří. Kniha z roku 1893 vyšla ve vynikajícím překladu Vítězslava Kocourka v roce 1965 ve Státním nakladatelství dětské knihy (KOD) díky uvolnění v šedesátých letech. Znovu vyšla (v dokonalé úpravě – viz foto níže) v letech 2014-18.
Opravdu se to stalo. Americký stopař Tom Jeffords se přátelil s apačským náčelníkem a dokonce byl zamilován do jeho sestry, kterou ale běloši zabili. Werich s Voskovcem asi četli tento příběh. Možná ho onen velký silný Němec z Ameriky vyprávěl Mayovi ve vězení jako příběh svůj.
Maďaři zase zcela vážně uvádějí, že vzorem pro Old Shatterhanda byl Maďar János Xantus. I když se to ukázalo jako chybné (vyvracejí to pracovníci muzea K. Maye v Radebeulu), v Maďarsku je tato pověst dosud živá.
Dokonalá Burianova ilustrace k Vinnetouovi (vyd. 2014-2018)
Kampaň proti Karlu Mayovi autorovi Vinnetoua
Autor byl za své úspěchy nenáviděn a špiněn. Od roku 1904 začala nenávistná kampaň. Byl napadán jako kriminálník, který píše příběhy plné násilí nevhodné pro mládež. Už za života se za něj začaly stavět významné osobnosti, nic to nepomohlo, shazování autora a díla pokračovalo. Mnohdy to byla i upřímná snaha o ochranu mladých před násilím. Jindy závist a neznalost.
Úpravy knih Karla Maye
Zejména vydávání knih (starých – někým upravených románů pod Mayovým jménem), které ale May v této podobě nikdy nenapsal, autorovi vážně ublížilo. Německé nakladatelství Adalberta Fischera, které získalo vydavatelská práva od drážďanského vydavatele Münchmeyera, upravené staré knihy pod jménem Karl May v klidu vydávalo (knihy upravoval a přepisoval někdo neznámý) a to již nebyla, díky schválně doplněným pikantním scénám, Mayova literatura. May o tom nevěděl. Knihy totiž psal kdysi na začátku své kariéry jako kolportážní romány pod pseudonymem. Hysterická kampaň proti autorovi skvěle využila právě knihy, které on takto nikdy nenapsal. I když pozdější soudní spory vyhrál, podezření na brak už bylo rozvířeno, přestože přepsané romány už neměly s dílem autora nic společného, ale slavné jméno přitahovalo kupce. Nenávistná kampaň autora vyčerpávala, neustálé soudy jej ničily i zdravotně. I u nás v Praze byly tehdy vydány sice jeho knihy ale upravené a autor za ně nic nedostal.
Ony kritizované romány si ostatně můžeme přečíst, tak jak je May napsal i v češtině. Jsou to mnohadílné knihy po vzoru klasických rytířských románů. Přirovnat by se daly k Hrabě Monte Christovi od Alexandra Dumase.
Kolportážní romány Karla Maye
To, že May psal zpočátku i mnohadílné romány s jinou než westernovou tématikou dokládá tato kniha z roku 1995. Překlad podle textu z roku 1884. Zdařilý obraz na obálce:Libor Balák.
1. Lesní růže (kniha má 6 dílů, vyšlo česky 1899, 1994),
2. Hulánova láska (kniha má 5 dílů, vyšlo česky 1910, částečně 1939, 1993),
3. Ztracený syn aneb Kníže bídy (vyšlo česky 1902, částečně 1930, – bez uvedení autora,1994 jako Cizinec přichází a Přízrak, 1999 kompletní vydání – 15 dílů),
4. Německá srdce, němečtí hrdinové v češtině jako: Třemi díly světa (4 díly, vyšlo česky 1904, 1936 – místo německého prince je zde hlavním hrdinou Old Shatterhand, 1993 a 2005 – kompletní),
5. Cesta za štěstím, román ze života Ludvíka II (6 dílů, česky až 2003 kompletní) Zajímavé je, že kritika k červené knihovně přirovnává poslední knihu – ale tu napsal May už pod svým jménem a ne pod pseudonymem kapitán Ramon Diaz de la Escosura, jako knihy předchozí.
Špičky německé literatury stojí za Karlem Mayem
Později se za Mayovo dílo postavila taková esa německé literatury jako byli Hermann Hesse, Hans Fallada, nositelka Nobelovy ceny a přítelkyně Karla Maye Bertha von Suttner nebo Franz Kafka a později např. Heinrich Böll.
Jméno autora tak bylo očištěno nejen soudně ale i literárně. Dramatik Carl Zuckmayer svou dcerku dokonce pokřtil jménem Winnetou. „Winni“ Guttenbrunner (jak se dcera jmenovala), později řekla, že jí její jméno spousta děvčat záviděla.
K obdivovatelům Karla Maye patřil i geniální fyzik Albert Einstein stejně jako císař Vilém II a vedle Zuckmayera i režisér Fritz Lang. I některé z temných postav historie patřily k nadšeným čtenářům autora. Hitler prý měl svým generálům doporučovat taktiku boje podle knih Karla Maye.
Buriánova ilustrace – indián – v novém vydání Vinnetou (2014-18)
Smrt Karla Maye
Unavený, nemocný (podle nových výzkumů i přiotrávený) a uštvaný May se jede léčit do Jáchymova, kde mu manželka koupila kus „léčebného kamene“. Tento smolinec pod jeho lůžkem mu svým zářením (o němž se tehdy ještě nic nevědělo) na zdraví nepřidal. Karl May zemřel roku 1912 (prý na následky zápalu plic, ale léčba zářením a voda z olověných trubek, kterou pil*, mu asi moc nepomohla) ve své vile Old Shatterhand v Radebeulu ve věku 70 let, zničen neuvěřitelnou štvavou kampaní, jakou snad jiný autor nezažil. (* Podle nových výzkumů – lipského Institutu soudního lékařství – měl otravu olovem z vodovodu v jeho vile.)
Dílo Karla Maye
První povídka s tématikou Vinnetou se objevila roku 1875 a byl to Old Firehand. Od roku 1879 známe už postavu Old Shatterhanda a od roku 1881 se známe s Old Shatterhandem na Blízkem východě s jeho arabským jménem Kara Ben Nemsi (Karl z Německa) a jeho sluhou Hadži Halefem Omarem.
May vypráví své příběhy v Ich formě, čímž dodává povídkám na aktuálnosti. Knihy se odehrávají v celém světě (Sam Hawkins byl i v Rusku), ale nejvíce populární se staly příběhy ze tří lokací:
1. z Divokého západu – romány: Syn lovce medvědů 1887, Duch Llana Estacada 1888, Poklad ve Stříbrném jezeře 1890, Vinnetou 1893, Petrolejový princ 1894, Satan a Jidáš (Supové Mexika) 1896, Old Surehand 1897, Černý mustang 1897, Vinnetou 4. (Vinnetouova závěť) 1910
Duch Llana Estacada z roku 1888 vyšla v roce 1966 v SNDK – v sérii KOD – knihy odvahy a dobrodružství. Kniha je opět dokonale přeložena.
2. z Orientu – Ve stínu pádišáha – 6 dílů: 1. Pouští, 2. Divokým Kurdistánem, 3. Z Bagdádu do Cařihradu, 4. V balkánských roklinách, 5. Zemí Skipetarů (Squiperia = Albánie), 6. Žut. Old Shatterhand se zde jmenuje arabsky: Kara ben Nemsí
Ve stínu padišáha je dokonalou ukázkou autorova mistrovství v dobrodružné literatuře.
Poslední Mayovo dílo – osmidílnou sérii V říši stříbrného lva už nejde doporučit čtenářům hledajícím poutavou dobrodružnou literaturu. Začátek je slibný, ale May brzy přechází k fantasy a až k duchovním úvahám. Příčinou je politická situace v Evropě, kde May vycítil příchod velké války a pád zažitého řádu, konec víry a rozpad dosavadního světa. Sám už byl vážně nemocen a vývoj velice těžce nesl. Proto přechází až k duchovní literatuře, sáhodlouhým spirituálním rozborům ve snaze zabránit agresivitě a bezcitnosti nové doby, najít mírovou cestu. I zde je prvním autorem, který se oblasti fantasy literatury dotkl, což opět ukazuje jeho velikost. Ovšem pro čtenáře jeho dobrodružných děl, musí tato kniha představovat obrovské zklamání.
V říši stříbrného lva – 8 dílů: 1. V zemi černých stanů, 2. Vězeň bagdádský, 3. Tajemství babylónské věže, 4. V propastech stínů, 5. Ahriman Mirza, 6. Růže ze Šírázu, 7. V bažinách Ardistanu, 8. Na hoře Alláhově.
3. z Jižní Ameriky – Série tří knih – Dobyvatelé Gran Chaca: 1. Na Río de la Plata, 2. Pampero, 3. V Kordilerách,
a Poklad Inků nebo někdy jako Odkaz posledního Inky je kniha pro mladé čtenáře, jak sám May určil.
Hlavní hrdina knih z Jižní Ameriky vystupuje v první osobě = já, ale zkušený čtenář pozná, že se jedná o Old Shatterhanda. Dobrodružství z Jižní Ameriky jsou velice čtivá a knihy jsou doslova nabité vším, co čtenář od autora požaduje.
Jihoamerická série dobrodružství Old Shatterhanda vyšla v roce 1974. Knihy měly osobitý charakter (překlad Jiří Stach, ilustrace Gustav Krum) Olympia Praha vydala úspěšnou sérii znovu v roce 1989. Foto obálky.
4. z Afriky: cyklus V zemi Mahdího – 4 díly, 1. Na březích Nilu, 2. Otec pěti set, 3. V ebenové zemi, 4. Poslední otroci
jiná vydání jako: Lovci lidí také jako Mahdí a V Sudánu nebo šestidílný román Máhdí
Vydání Gabi, z roku 1993 ilustroval Jan Hora, barevné jsou jen obálky, vnitřní ilustrace černobílé
Bestsellery Karla Maye
Knihy Karla Maye jsou plné humanity, tolerance a lásky k míru. Jeho poselství víry v dobro člověka je aktuální i nyní. Od roku 1890 lze Mayovy knihy označit za bestsellery. Karl May je mistrem v popisu krajiny, prostředí a figurek, které umělecky dokreslí místo, kde se děj odehrává. Na rozdíl od Verneho, který si vypomáhá u geniálního Alexandra von Humboldta, takže jeho zobrazení prostředí má přísně vědecký odstín, umí May mistrně vládnout slovy a vytvořit přesný obraz krajin, jež mají svou typickou osobitou krásu a dokonale rámují děj.
Karl May a České země
Ví se, že inspiraci k popisům krajiny na Divokém západě čerpal May i v okolí Ústí nad Labem. Ví se dokonce přesně kde. Údolí u Brné bylo autorovi vzorem pro popis krajiny Rocky Mountains. Konkrétně se inspiroval v Průčelské – tříkilometrové hluboké skalnaté – rokli potoka, mezi Brnou a Němčím. Také zatčen byl na udání občanů u nás ve Valkeřicích (což nás ale příliš nešlechtí). Škoda, že se ta místa více nepopularizují. Vždyť 350 000 návštěvníků, kteří každé léto sledují v městě Bad Segeberg slavnosti Karla Maye, svědčí o síle autorova jména i dnes. Instalace jedné pamětní desky v Sokolově je na propagaci autorova pobytu u nás asi málo.
Sešity z Hanáckého nakladatelství A-MOR ze začátku 90tých let byly černobíle ilustrovány – (Martin Justan).
Karl May a Ústecko a zámek v Bílovci
V Brné na Ústecku, v pensionu Herzig (Srdíčko) napsal May v roce 1897 část svého nádherného románu Vánoce.
Vánoce román Maye plný posvátnosti Vánoc je rámován dobrodružným příběhem. Německý obal je užíván i na nových vydáních. U nás kniha vyšla ješte za dob císaře, pak ve třicátých letech. Český přebal Gustava Kruma (vyd. Tožimský, Moravec) je z devadesátých let.
Na Ústecku se také ukrýval jako mladík a zde byl zatčen pro potulku. Další knihu napsal Karl May v Bílovci (u Ostravy) jako host hraběte Jiřího Sedlnitzkého – Odrowas z Choltic /Georg Sedlnitzky Odrowąż von Choltitz/, kde ostatně pobýval vícekrát. Tragédie je, že to, co zde napsal, nikdo neví. Po vyplundrování zámku po válce byl zámek zapálen a shořel nejen rukopis onoho románu, ale i další rukopisy jiných knih, které autor zámecké knihovně věnoval. Také jméno Bílovec přišlo až po válce a s Mayem se spojuje spíše jako Wagstadt – (Bezirk Neutitschein). Pro spoustu cizinců a zvláště Němců jsou proto Mayovy pobyty u nás zahaleny závojem tajemna.
Old Death ukazuje směrem k pueblu (ilustrace Z. Burian)
Karl May a Praha
V Čechách vyšel Karl May poprvé roku 1888. Byl to Syn lovce medvědů. Již o deset let později se objevuje román Pouští, který vychází bez vědomí a honoráře pro Maye a dokonce hlavní hrdina je někdo jiný. (Francouz) Když May Prahu navštívil, aby vše uvedl do pořádku (soudy), navštívil jej tehdy teprve třináctiletý obdivovatel, později slavný zuřivý reportér Egon Ervín Kisch.
Zdeněk Burian ilustroval kolem 500 románů a cca 500 povídek, zde ilustrace z Vinnetoua
Poslední navštěvou Maye v Čechách byly lázně Jáchymov i s léčbou ozařováním.
Karl May a film
U nás jsme měli v šedesátých letech štěstí, že začalo uvolňování na všech frontách a se svobodou se mohl překládat i pro komunisty podezřelý May a v kinech se mohlo promítat – úspěch byl obrovský. Filmy vytvořené v 60. letech nadchly miliony diváků celého světa. Dopad v Evropě byl neuvěřitelný.
Foto: Archiv festivalu Krnov KRRR!– https://www.krrr.cz/en/node/14
Problémy nastaly ve východním Německu – v socialistické NDR byl May zakázán a filmy se nepromítaly. Obdiv k USA, konverze Vinnetoua ke křesťanství, píseň Ave Maria před smrtí Vinnetoua, to vše nedokázali soudruzi z Německé demokratické republiky skousnout. A tak začaly proudy východních Němců navštěvovat česká kina. Co teď?
Scénka z indiánského tábora (il. Z. Burian)
Od roku1966, kdy vrcholila vlna filmů podle Karla Maye, začali východní Němci natáčet socialistické westerny. Ve studiích DEFA se tak zrodil nový Vinnetou – jugoslávský herec Goiko Mitič. Nám v Čechách ale tyto náhražky nikdy originály z Jugoslávie s Pierrem Bricem v hlavní roli nenahradily. (Karl May byl v NDR omilostněn až v roce 1984 – první slavnosti v Sasku.)
Překlady Maye
Uvolnění v šedesátých létech, to byla světová éra hippies, éra svobody a lásky. V Českých zemích přinesl nástup neuvěřitelného rozvolnění pod presidentem Novotným rozvoj vlastní kultury – až ke světovým úspěchům (filmy, divadlo, literatura, hudba …) a s tímto pokrokem přišla i celá vlna skvělých překladů vlastně úprav Mayovek a to nejen českých, ale i slovenských. Ti, kteří tehdy na úpravách knih pracovali, obrousili rohy německého originálu, kde Old Shatterhand je trochu příliš německý a umravňuje své okolí. Co je pro Němce stravitelné, odhaluje rysy jejich naturelu a zvyšuje jejich národní hrdost, je pro českého čtenáře podezřelé. S přísně německým hlavním hrdinou, který lumpy staví do latě, se náš čtenář (odchovaný Švejkem) těžce ztotožní. Proto taky doslovné, neumělé překlady z devadesátých let narazily na chladné přijetí. Stačilo ale tehdy sáhnout po již vydané kvalitě.
České překlady ze šedesátých a sedmdesátých let potěšily každého čtenáře. (Přičemž někdy byl slovenský překlad pro nás české mladé čtenáře zajímavější. Slovenština totiž se svými žltými oplanmi /Číňané/ a dalšími výrazy, dodala příběhu ještě další rozměr. Slovenskou knihu jsme jako kluci doslova zhltali, stejně jako ostatně vše, co autor napsal.)
Román Vinnetou – luxusní vydání s ilustracemi Buriana vyšlo po roce 2000, čili May má své čtenáře dodnes.
Další překlady z šedesátých let (např. Vítězslava Kocourka – Vinnetou – vyšel znovu /2014 – 2018/ v parádním vydání s Burianovými ilustracemi) byly excelentní a od tak kvalitně přeloženého (převyprávěného) Maye se nedalo odtrhnout. A tak se mezi námi objevili kamarádi, kteří se mohli v knihovnách pochlubit celými řadami mayovek. Tématické řady Mayovek byly barevně odlišené a různobarevné hřbety celých řad knih působily v knihovnách pompézně. My, kteří jsme si podobné štěstí nemohli dopřát, jsme stáli před plnými knihovnami šťastnějších kamarádů louskajíce v posvátné úctě jména knih na hřbetech.
Vydělat na Mayovkách za každou cenu
Překlady pro kšeft v devadesátých letech pak některé Mayovky doslova pohřbily. Narychlo vydávané knihy se záhadnými a neuvěřitelně špatnými překlady. Vše zde bylo špatně, grafická úprava, tisk a často i ilustrace. Těmto knihám je lépe se vyhnout a předejít tak notnému zklamání. Možná jsou to právě čtenáři těchto vydání, kteří kolem sebe háží drsnými výrazy napravo, nalevo. Jistým způsobem to lze pochopit, ale osten jejich kritiky nemá být zaměřen na nevinného autora – nýbrž na bezskrupulózní vydavatele. Již jen pohled na ilustrace těchto děl, které by neuspokojily ani paní učitelku výtvarné výchovy v páté třídě zvláštní školy, musí citlivějšího bibliofila spolehlivě odradit od dalšího kontaktu s těmito „vydavatelskými skvosty“. Žádné foto z těchto knih v tomto příspěvku nenajdete.
Němci v Mayovkách
Děj Mayovek rámují postavy Němců. Což činí příběhy pro Němce ještě svůdnějšími. Viz např. (již uvedený Černý mustang – jediná kniha vyprávěná v Er formě – nevypráví ji Old Shatterhand). Kniha je celá naplněna postavami Němců, kteří se ocitli na Divokém západě.
Na začátku 90tých let začaly vycházet sešitové formáty děl K. Maye.Zde A-MOR Hanácké nakladatelství. Sešity měly vždy 48 stran a byla přidána písnička či křížovka. Opakovala se tak šedesátá léta. Solidně ilustroval Martin Justan.
Černý mustang a postavy Němců v knize
Němečtí bratranci Timpeovi, kteří přijeli pro dědictví, jež jim měl zcizit bratranec žijící v Americe, se setkávají s Vinnetouem (ve slovenském překladu podle němčiny – Winnetouem) a Old Shatterhandem (Němcem), kteří díky svým zkušenostem zabrání přepadení dělníků na stavbě trati.
Zlý a pyšný náčelník Komančů Černý mustang se svým vnukem mesticem Ik Senadou baží po skalpech Číňanů a majetku stavitelů železnice, později chtějí zajmout a umučit slavnou dvojici. Vinnetou a Old Shatterhand všechny úklady prohlédnou a nakonec zachrání i životy chamtivých zálesáků, kteří jsou v honbě za zlatem ochotni podvádět a zabíjet Indiány. Old Shatterhand zlatokopům vysvětlí, že Bonanza of Hoaka znamená poklad v nebi a žádné pozemské zlato ho nemůže vynahradit. Příběh je naplněn humanitou a láskou k Indiánům, které hlavní hrdinové neváhají chránit vlastním tělem, když je zajaté a bezbranné (Komanče) chtějí Číňané pozabíjet. Bratranci Timpeovi se na konci příběhu scházejí a zjistí, že žádné dědictví ukradeno nebylo. Timpeovi, Hobble Frank (Kulhavý Frank), Tetička Droll (Teta Srandistka – korpulentní zálesák v oblečení, které z dálky připomíná ženu) spolu s Old Shatterhandem jsou Němci a jejich hovory často upomínají na starou vlast (zámek Moritzburg, vila Medvědí sádlo, …) a ukazují na lásku Maye k Německu.
Kultovní (pro nás jako děti – slovenský překlad Dr. Teofil Ušák) Čierny mustang (1966) s podařenými ilustracemi Gustáva Lehena.
Problémy dnešního českého čtenáře Karla Maye
Dlouhé pasáže, ve kterých rozpráví „vzdělanec“ Hobble Frank, jenž hovoří velmi učeně – plete však latinská a řecká slova, citáty, jména antických bohů, současných a klasických spisovatelů a hudebních skladatelů – působila kdysi jako velmi vtipné vložky. Co dnes ale mladým řekne: „Vare, redde legiones meas!“? Pokud je to navíc H. Frankem řádně popleteno? Pro dnešní mladé lidi, absolventy našich škol, kde latina vymizela a antické dějiny se jen přeletí, jsou části knihy s „odbornými“ promluvami o umění a historii od Hobble Franka zcela nesrozumitelné (Na nesrozumitelnost těchto pasáží si stěžuje čtenářka v diskusi pod Mayovou knihou a autora odsoudí, protože nechápe, oč jde.). Ale za úpadek školství v naší zemi přece May nemůže. To, co dříve věděl každý maturant, co bylo pro něj humorně popleteno /takže se čtenáři smáli/, nechápou už dnes ani vysokoškoláci.
V roce 1993 vyšel Vinnetou nově s obrázky Z. Buriana, ale přeložen O. Föglem a převyprávěn Petrem Dorňákem.
Ostatně ani při vlnách největší protimayovské hysterie se nepodařilo Mayovi prokázat v knihách jedinou faktickou chybu. Dokonce ani v Indiánských jazycích. Inteligence a znalosti autora byly obrovské.
Když k dobrodružstvím přidáme pořádné sousto romantiky, které autor do knih vtělil – je obliba knih v Evropě zcela jasná.
Ilustrace knih Karla Maye
Současnost
Knihy, které vycházejí jsou ilustrovány ověřenou kvalitou – mistrem Burianem. Takže od roku 2000 je vše v ažuritu. Viz velká vydavatelství: Vinnetou, vydávaný Albatrosem v edicích – Zlatý tucet, KOD, vše ilustrováno Zdeňkem Burianem, edice KOD dokonce uvádí, že zde tato trilogie vychází s úplným ilustračním doprovodem Zdeňka Buriana poprvé, pozapomnělo se na vydání SNDK 1965, taktéž edice KOD a taktéž Burian.
Devadesátá léta
Samostatná kapitola byly ilustrace devadesátých let. Jak jsem už napsal výše, objevily se tady i vyložené propadáky neumětelů, ale i noví, nadějní autoři (Libor Balák, Martin Justan), kteří ale příliš šancí u nových vydání nedostávají. (Balák ilustroval 3 mayovky a jinak Mayovy koportážní romány, Justan asi dostal šanci pouze u Hanáckého nakladatelství.) Toto téma už dále nebudeme pitvat a zaměříme se raději na úspěšnou tradici. Proto se kousek posuneme do minulosti.
Rozkvět ilustrací Karla Maye v šedesátých až osmdesátých létech
Jak je vidět z fotek v tomto blogu, byl u většiny vydání v tomto období kladen důraz na kvalitní výtvarné zpracování mayovek. Z vyfocených obálek knih a ilustrací v knihách je zřejmé, že nejvýznamnějšími ilustrátory Maye v šedesátých a sedmdesátých letech byli 1. Zdeněk Burian, který zemřel roku 1981 v 76 letech, jehož skvostné kresby zdobily nejen česká ale i německá vydání mayovek a 2. Gustav Krum, (✝︎ 2011 – v 87 letech) a ilustroval 24 románů Karla Maye. Ilustrace obou skvělých malířů dokonale doplňovaly obsahy knih. Dalším výtvarníkem je Josef Novák (✝︎1987 – ve věku 85 let). V tomto blogu najdete ukázku jeho ilustrací hned v úvodu (ilustrace ke knize Červenomodrý Metuzalém). Vedle těchto tří autorů se k mayovkám dostali i další malíři, ale nebyl to buď už významný počet knih nebo se v dokonalosti už výše jmenovaným bohužel nevyrovnali.
Raná vydání mayovek
Mayovky jsou mnohem starší a tak bude zajímavé podívat se na prvotní české ilustrace. I v minulosti se totiž nemáme za co stydět. Počáteční vydání knih Karla Maye v Německu ještě nebyla ilustrována a s tím, jak se May stával slavným, začala se objevovat vydání s dobovými ilustracemi. Když se knihy kolem přelomu století vydávaly u nás, objevily se v knihách vedle německých malířů i čeští. Tak se v knihách vedle významného německého ilustrátora Clause Bergena (1885-1964) už ve čtyřicátých letech objevily i obrázky Zdeňka Buriana – třeba společně – v jedné knížce.
Ale ti úplně první významní malíři, ilustrátoři vyzdobili knihy už kolem roku 1902: Věnceslav Černý (✝︎1936), který studoval s Maroldem, věnoval se výhradně ilustraci a zakládal Mánes v Praze a Josef Ulrich (✝︎ 1930), jehož obrazy dnes na aukcích nedosahují tak vysokých cen jako ty od Černého. Dlužno podotknout, že od Černého jsou v prodeji ilustrace k Mayovi, ale od Ulricha nikoli. Vynikající kvalitu obou kreslířů zde doložím ukázkou. Pokud chcete vidět více z jejich tvorby jsou níže uvedeny odkazy na www.esbirky.cz. Na uvedených stránkách najdete spoustu ilustrací a můžete se potěšit.
Věnceslav Černý, ilustrace ke knize Třemi díly světa – V zemi půlměsíce (originál Německá srdce) vycházející v nakladatelství Alois Hynek v Praze roku 1904 bez souhlasu Karla Maye.
Ilustrace (odtud i naše ukázky) Věnceslava Černého najdete na: https://www.esbirky.cz/hledat/rychle/vysledky?order=relevance&itemsPerPage=96&keywords=věnceslav+černý
Josef Ulrich, ilustrace ke knize Vězeň Bagdádský
Josef Ulrich, ilustrace ke knize Old Surehand
Ilustrace Josefa Ulricha viz https://www.esbirky.cz/hledat/rychle/vysledky?order=relevance&itemsPerPage=96&keywords=josef+ulrich
Sascha Schneider (1870-1927) a jeho mystika na obálkách Karla Maye
Se jménem Saschi Schneidera je spojena nejzáhadnější kapitola výtvarné tvorby kolem Mayových knih. Tohoto tajuplného umělce (byl malířem i sochařem) pojilo s Mayem přátelství a pomáhal mu v nejtěžších letech (neustále soudy, špinění v tisku) před smrtí. Schneider namaloval obálky více než dvaceti románů Karla Maye. Estéti nazývají knihy se Schneiderovými obaly klenoty Mayovy tvorby. Ale co na to prostí čtenáři?
Je to opravdu síla. Josef Winkler (*1953)
autor knihy Winnetou, Abel und ich, vykresluje v knize své mládí, Karla Maye označuje za boha své četby a Winklerova nová kniha je ilustrována právě obrázky Schneidera k Vinnetuovi. Autor je také ovlivněn ilustracemi a popisuje, jak na něj jako chlapce obálky knih působily. Upozorňuje na to, že vydavatelé v Rakousku označují mayovky se Schneiderovými přebálkami za nejhůře prodejné.
Obal Vinnetoua – Sascha Schneider
viz https://austria-forum.org/af/AustriaWiki/Sascha_Schneider
Co se tehdy stalo? Proč právě mystické umění Schneidera? Co vedlo Maye k tomuto výběru malíře? Jistě, bylo tu přátelství, ale Schneider musel vyjadřovat svým uměním něco, nač kladl sám May veliký důraz. Nestalo se náhodou to, že jsme při úpravách Maye od padesátých let nepotlačili v knihách právě to, co leželo Mayovi nejvíce na srdci? Pro moderního čtenáře byly duchovní úvahy jen zpomalováním děje, a tak se zkracovaly, či vynechávaly. Vždyť to páchlo pro mladé převypravěče zatuchlostí minulého (dnes už předminulého) století a knihy by mohly mládež nudit. A tak se z knih pro dospělé stávají dobrodružné příběhy pro mládež a veškerá spiritualita a úvahy o vývoji světa byly vymeteny. Nevylili jsme s tu vaničkou i dítě? Nevím. Dnes už to stejně nikoho nezajímá. Tak se alespoň zamyslete nad ukázkami:
Sascha Schneider Na rio de le Plata obal knihy
Sascha Schneider Old Surehand
Sascha Schneider – V tomto znamení zvítězíš, Obálka k poslednímu dílu Vinnetoua
Podívejte se na více obrázků: https://austria-forum.org/af/AustriaWiki/Sascha_Schneider
Obliba Karla Maye u žen
Jak vidí ženy v Německu dva hlavní představitele hrdinů Mayovek? Podle německého časopisu, který uvedenou otázku prošetřil.
1. Francouzský šlechtic a voják v Indočíně baron Pierre Louis de Bris
Mnohé ženy v Německu prý vidí Vinnetoua jako správného věrného, pozorného a citlivého přítele (a ještě i krásného – Pierre Brice). Francouzský šlechtic baron Pierre Louis de Bris debutoval v skvělém Pokladu na Stříbrném jezeře. Pierre Brice hrál řadě jedenácti filmů natočených 1962-1968. Ve stáří před smrtí (86) byl smutný, že role Vinnetoua mu vzala šance na jiné role.
2. Lex Barker dobrodruh a voják z New Yorku
Old Shatterhanda vidí německé ženy (podle německého tisku) spíše jako manžela, který přijde domů a bude se dívat na televizi a vyžadovat jídlo. Představitel Old Shatterhanda Američan Lex Barker zemřel na infarkt na ulici v New Yorku roku 1973. Bylo mu pouhých 54 let. Vinnetoua a Old Shatterhanda si herecká dvojice (oba herci byli aktivní vojáci a dobrodruzi, Lex Barker byl v boji vážně zraněn, v lebce měl kovovou destičku a Pierre Brice zabil v boji tři lidi, z čehož trpěl celoživotním traumatem) zahrála v sedmi filmech. Celkově tedy bylo v letech 1962-1968 natočeno 11 filmů na motivy Karla Maye. Přes tento krátký časový úsek učinily slavné německé filmy oba herce nesmrtelnými.
Dnešní kritika Karla Maye
Dnes je May opět tvrdě kritizován. Vytvořil prý jako uznávaný autor pro Evropany zcela špatný (idealizovaný) obraz původních obyvatel Ameriky. No, čeho se ještě dočkáme? Nikdo by asi nevěřil, že když bude May rehabilitován jako autor, stane se okamžitě podezřelý ze sociálních a kulturních antropologických nepravostí.
Ilustrace Jihoamerických dobrodružství jsou dílem Gustava Kruma, který těmto knihám (1974) vtiskl osobitou tvář.
Kdo čte Karla Maye?
Komunisté vydávání Maye po válce zcela zarazili a první kniha mohla vyjít až roku 1958. To, co následovalo, byla doslova smršť a May v šedesátých a sedmdesátých létech byl bestsellerem a to nejen u nás, ale i v celé Evropě (mimo komunistického Německa – zákaz). Dnešní doba už ale vytáhla na světlo jiné příběhy, nejprve to byl Harry Potter a jeho kouzelnická dobrodružství a i ten je vytlačován apokalyptickou fantasy literaturou z USA. Pak je velká skupina mladých, která nečte vůbec. To, že neskutečně obdivovaný Potter ztrácí na popularitě pár let po období nejvyšší slávy, opravňuje znalce Maye (Jan Koten) k prohlášení, že Harry Potter vyhrál bitvu, ale válku vyhrává Karl May. May je tu s námi už více než sto let a stále vychází, i když jej dnes podle knihkupců kupují lidé spíše nad padesát let. Ale pořád se prodává.
V Kordillerách je je pokračování knihy Na Rio de la Plata. Old Shaterhand v Jižní Americe. Sendador zákeřný a lstivý se před smrtí polepší – typický May. Nádherné popisy krajiny a postav. Toto je vydání z roku 1975, Olympia. Opět ilustrováno G. Krumem (jako Na Rio de le Plata – krásná vydání).
Karl May celým svým životem usiloval o mír a krásné mezilidské vztahy. Na sklonku své životní pouti už pociťoval první signály přicházející války, nenávisti a ztrát pro Evropu. Jeho poslední přednáška ve Vídni: „Vzhůru do říše ušlechtilých lidí“ sklidila obrovský úspěch. Zde načtrl své vize o budoucnosti lidstva. Psal se ale březen roku 1912. Koncem měsíce navždy odchází do věčných lovišť za svými hrdiny i May. Ještě se stihl posadit a říci: „Vítězství, úplné vítězství. Růžové, vše je růžové.“ To byla jeho poslední slova. Odešel velký bojovník za soulad a přátelství mezi lidmi. Do centra své pozornosti vkládal křesťanské ideály, které, jak už cítil, pomalu z Evropy mizí. Vnímal, jak se nenávratně ztrácí starý svět plný gracie a klidu a řítí se nová, obrovská a doposud neznámá válka. Po ní už nezůstane ze staré středni Evropy kámen na kameni.
Autor je pochován v Radebeulu (poblíž Drážďan). Má důstojný hrob v podobě řeckého chrámu.
Jsou spisovatelé s darem od Boha, jsou to rození vypravěči. Naše literatura pro mládež má svého Foglara a Luskače, Němci Maye, Angličané Ransoma, Francouzi Dumase a Verneho a Američané Twaina a Londona. Kéž tady s námi zůstanou ještě další léta! Ať mají i další generace k dispozici literaturu plnou citu pro spravedlnost, dobrodružství v přírodě a krásných vztahů mezi lidmi.
#karl may #karel may #karl may spisovatel #spisovatel karel may #karel may vinnetou #karel may old shatterhand #karel may zivotopis #karel may dilo #karel may romany #autor karel may #ilustrace karel may #karel may knihy #karel may kritika #postavy karla maye #karl may cerny mustang #karel may filmy #karel may a cesko #karel may usti #karel may bilovec