Kapitán Kid – Jaroslav Velinský 1932 – 2012
Jaroslav Velinský je rodilý Pražan. Většinu života však prožil v Severních Čechách na Ústecku. Pracoval v dělnických profesích, stal se známým trampským hudebníkem a spisovatelem. Psal dobrodružné romány, sci-fi, krimi a dopsal čtvrtý díl Foglarovy trilogie. Velinského pokračování příběhů Rychlých šípů ve Stínadlech se jmenuje Poslední tajemství Jana T. a věnuje se v rámci napínavého příběhu i řešení neukončených příhod trilogie.
Spisovatel a Stb
Wikipedie uvádí Velinského jako agenta Stb. Po zkušenostech s napadaním lidí, jejichž spolupráce nebyla jasná (Salivarová a další), anebo to byla vyloženě účelová spolupráce, o níž všichni věděli, podepsaná pro ochranu svého okolí (Bondy ukrýval materiály těch, co měli domovní prohlídky), berme tyto informace s odstupem. Abychom nakonec s vaničkou nevylili i dítě, tedy pokračovatele foglarovských tradic.
Kapitán Kid – Songy – Autorská deska ze začátku devadesátých let, vypomohl Wabi Ryvola a jeden text je od Petra Hošťálka. V devadesátých letech se konečně objevily nahrávky, takže fanoušci nemuseli na Portu, aby vůbec mohli Kapitána Kida poslouchat.
Hudebník – Kapitán Kid
Jako hudebník stál Velinský u založení hudebního festivalu trampské a folkové hudby Porta. Porta byla v Ústí zakázána (komunisté v Ústí museli být ještě tupější, než ti ve zbylé části republiky) a on sám přišel o práci. Porta pokračovala jinde a Kapitán Kid složil více než stovku písniček a na Portě byl vítaným hostem. Některé z jeho písní jsou dosti známé a staly se lidovými. Spousta z nás si asi u táboráku zazpívala:
No to se ví, zase se sejdem
za sedm let či příští tejden,
budeme hrát, budeme zpívat,
přijďte se dívat, bude nám hej!
A k poctě Rychlých šípů:
Jaroslav Velinský, spisovatel
Svou první desku vydal Kapitán Kid v až roce 1983. Knihy začal psát dříve – od roku 1969. Slavné jsou jeho detektivní příběhy s amatérem a mladým dělníkem, soustružníkem Ottou Finkem, který má talent zamotat se do příběhu a vyřešit jej.
Krimi Velinského udržují rukopis rozverných šedesátých let v naší krimi literatuře. Pro ty, kdo znají autorku Salivarovou, manželku Škvoreckého, je jejímu stylu Velinský svým nadlehčeným psaním velmi podobný. (Zdena Salivarová – Honzlová). To není vůbec málo.
Navíc je Kapitán Kid mistrem strhujících zápletek a jeho řešení jsou naprosto nečekaná. Srovnávat ho s Dickem Francisem nebo dokonce s Chandlerem (což udělal překladatel František Jungwirth) je zavádějící a spíše to svědčí o nedostatku sebevědomí těch, co naši literaturu hodnotí. Navíc Chandlerovi a vlastně všem autorům drsné školy by při ukecanosti českých detektivek asi hrůzou stály všechny vlasy na hlavě.
Proč bychom se měli neustále poměřovat s anglosaskou tvorbou, když máme dostatek svých hodně kvalitních a samozřejmě zcela osobitě českých autorů. Velinského krimi jsou hodně česká a patří k tomu nejlepšímu, co bylo v české krimi šedesátých a pozdějších let sepsáno. Ale jak jeho spisovatelská kariéra začala?
Na počátku Velinského tvorby stojí Foglar
Ještě jako kluk četl Velinský vášnivě Foglara. V neuvěřitelných šesti letech sám přečetl Historii Svorné sedmy. Tehdy kniha vycházela v novinách na pokračování. O dva roky později už odebíral Mladého hlasatele a sledoval kreslené příběhy Rychlých šípů. Když v časopise začal vycházet román Záhada hlavolamu stal se nadšeným obdivovatelem Foglarovy knihy. Vážil si jí po celý život.
Velinský členem pražské Dvojky
Ale vážil si nejen knihy. Jaroslav Velinský se stal i členem proslulého skautského oddílu pod vedením Jestřába (pana Foglara), kde spisovatele svých kultovních knížek poznal osobně. Zde měl přezdívku Maugli a pan Foglar jej tak, mimo další pozdější přezdívky, v dopisech i tituloval.
Vášnivý člen čtenářského klubu
Delší dobu byl Velinský i členem Modrobílé hvězdy, což byl čtenářský klub časopisu Vpřed, jehož redaktorem byl od roku 1946 do roku 1948 Jaroslav Foglar. Tady se publikovaly vedle Rychlých šípů i výtvarné práce Zdeňka Buriana a povídky Z. K. Slabého, Františka Běhounka, povídky z pozůstalosti Otakara Batličky, čili skutečných es dobrodružné literatury pro mládež.
Právě Foglar zde zavedl čtenářské kluby a vytáhl náklad časopisu na na více než sto tisíc. Po Foglarově vynuceném odchodu byl časopis přejmenováván a v roce 1951 zcela zanikl.
Pokračování dvou Foglarových románů o Rychlých šípech
Ještě v šestnásti letech se Velinský se svým přítelem Richardem Švandrlíkem pokoušel děj obou Foglarových knih doplnit a nakonec se sám vrhl do sepsání příběhu. Švandrlík bydlel na Žižkově v Křišťanově ulici a tam svá dobrodružství spřádali. Později se v téže ulici scházel v bytě s panem Foglarem a ukázal mu i svůj stínadelský příběh.
Foglar byl v šoku. Psal už třetí díl své trilogie a zdálo se mu neuvěřitelné, že Velinský před mnoha lety začal psát něco velmi podobného. Foglar za pár let svůj třetí díl vydal a ke čtvrtému se už bohužel nedostal.
Ale nechme o tom, co napsal Kapitán Kid, promluvit samotného pana Foglara:
Úryvek z dopisu Velinskému (1981)
„Když jsem to začal číst, až ve mně hrklo a musel jsem si dávat placku na čelo a zároveň si uvědomovat časové roviny, ve kterých jsi Ty s Ríšou a na straně druhé já svoje věci psali! Neboť věz – že Váš začátek je zcela shodný se začátkem mého III. dílu (tj. Tajemství Velkého Vonta)!!! …
…Musel jsem si opravdu chvíli uvědomovat, KDY vy jste svůj příběh psali – a KDY já, aby bylo zřejmé, že vy dva jste nemohli ten začátek ode mne převzít – opsat, protože jste jej psali o několik desítek let dříve, než já začal příběh svůj – – a já zase že jsem se nemohl dát inspirovat příběhem Vaším, protože svůj jsem napsal asi před pěti roky a nadto ty ani Ríša jste jej nečetli a že já Váš příběh od Tebe dostal až 20. 3. 1981.“
Děj toho, co napsal Kapitán Kid, je velmi podobný třetímu dílu trilogie, který vyšel o mnoho let později. A tak to Velinský nevydržel a napsal díl čtvrtý, který už Foglar napsat nemohl.
Jaroslav Velinský – Poslední tajemství Jana T.
Velinský v knize dopisuje to, co nestihl vyřešit Foglar. Ale už je to jiný spisovatel, a tak je příběh postaven trochu jinak. Co nejvíce překvapí jsou Stínadla. U Velinského je z tajemných Stínadel, z onoho Foglarova opus mangum, jak fantastický a hrůzyplný svět Stínadel nazval v databázi knih čtenář sick.boy, najednou obyčejná městská čtvť. Jak toho autor docílil?
1. Čtvrť se zmenšuje a má svůj konec
Ze Stínadel, tím že se v knize nenápadně zmenšují, se stává v závěru běžná malá městská čtvrť. Autor si chystá svůj typický nečekaný konec knihy. Puč a volba dívky do čela Vontů proti všem vontským tradicím a ještě navíc i pod tlakem početných členů Statečných srdcí z Druhé strany – čili nevontů je něco, co by klasická foglarovská Stínadla neumožnila!
1b. Čtvrť ztrácí atmosféru strachu a hororu
Tajuplnost a hrůznost Stínadel je mazána. Vytrácejí se zvuky, které tak děsily. Mizí tma a šerosvit Stínadel.
1c. Čtvrť ztrácí i výjimečnost svých obyvatel, každý může beztrestně Stínadla navštívit a dokonce tam volit Velkého Vonta.
jan8470: „… Najednou ten kult ghetta a nebezpečné čtvrti mizí a to je mi sakra líto….“
1d. Přesné určení časového rámce příběhu a zmenšení čtvrti umocňuje demýtizaci Stínadel.
Ale co jsou to zač Stínadla bez temnoty a mýtů? Čehož si poctiví čtenáři Foglara všímají:
navabaca 29. 4. 2019: “ … V kvapném závěru celá tajuplná čtvrť ztrácí své kouzlo a stínadelský genius loci umírá.“
Spojler: uvádí Pajos: „Taky proto, že kniha na konci poněkud převrací podstatu Stínadel a Vontů i tím jak součástí klubu který povede Stínadla mužou sluníčkově být i druhostraníci a holky, čímž se originalita světa vytrácí a zanechává ve mě dojem už celkem obyčejného města, závěr mě opravdu zklamal. Kniha byla vydaná pět let po Foglarově smrti a myslím že by ji Foglar nikdy neautorizoval.“
jan8470: „ … Naopak celá zápletka s demýtizací Ježka v kleci mi přišla jako hereze, stejně jako to jak beztrestně se Stínadla otvírají Druhé straně.“
Forestwalker: „… Zarazil mě ovšem závěr knihy týkající se Vontů a Stínadel. Tady autor Foglarem vytvořený svět jasně popřel. …“
Naopak zejména dívky to vidí jinak.
jan8470 uvádí hodnocení (asi své dcery): „… Kvitovala s nadšením odmaskování Široka a otevření se Stínadel světu považuje za fajn věc. Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn.“
2. Některé postavy a uskupení mění svůj foglarovský charakter.
Hodně patrné je to u Amazonek, které se mění na Amazonky Ransomeho (Červené čapky ale Velinský vynechal, asi by se to bilo s Červenáčkem.) Převtělení Amazonek je velice milé a přináší prvek vody a lodí, ale trochu se ztrácí Foglarova tvrdost. Jsou to ještě ty ocelové a temné Amazonky, které dokázaly přepadnout a knockoutovat chlapce z Rychlých šípů? Obzvláště, když se přebere Ransomeho slovník a dokonce i přezdívka sestry – Peggy.
Někomu se to asi může zdát rozkošné, ale ten slovník, bez vysvětlení, že se jedná o hrubou řeč pirátů ve fantazii jedné ze sester, ten nahrublý slovník pak není pro nepoučeného čtenáře pochopitelný a v souvislosti s předchozím (Foglarovým) dílem působí trochu křečovitě. Silní a tvrdí jedinci nepotřebují být vulgární a už vůbec nejsou k sobě navzájem.
Ransomeho příběhy, jsou hodně o fantazii jeho hrdinů, Foglarovy jsou o reálném světě bez dospělých, kde hrdinové sami převzali role dospělého světa a udržují morálku a mezilidské vztahy na vysoké úrovni.
Ve světě bez maminek a tatínků nadávky zkopírované od Ransomeho hrdinek, byť jsou to hrubosti jen obrazně míněné, naprosto nemají místo a působí cize. I když člověk chápe geniální propojení Amazonky (Ransome) a Amazonky (Foglar), přece jen ta hrubost bez objasnění souvislostí (fantazijní hra dětí na drsné piráty) Foglarovy zaujaté čtenáře zarazí. Ale nešť, přineslo to norfolskou řeku do Stínadel, nový rozměr dobrodružství a skvělou lodní bitvu. Ale ne každý to pochopí!
Kamil87: „…dalsi dila pana Velinskeho neznam, ale podle nazvu jeho knih je mu nejspis blizka namornicka tematika, ktera se ale podle me do Stinadel moc nehodi…“
Kochy84: “ … Vlastně jedinou výtku mám asi k Amazonkám, ty holky mi tam přišly otravné, asi jako taková ta blonďatá přicmrndávačka z Xeny.“
tatjana1737: “ – Amazonky by si zasloužily rozpracovat, Ransomeho vliv na mě už kdysi působil spíše rušivě, ale ve srovnání s Grifinem jsou mi tyhle holky výrazně sympatičtější.“
Jiné postavy jsou potlačeny.
Kamil87: „…ale ostatni postavy se mu tak verne vykreslit uz nepovedlo – napriklad Mirek Dusin v jeho podani na me zdaleka nepusobi tak uslechtilym a moudrym dojmem, jak ho zname od puvodniho autora…“
Ženské hledisko
Otázkou je nakolik tak autor vychází vstříc ženským čtenářkám, ty většinou reagují na příliš vzorného Dušína negativně. Taktéž Červenáčkovy podivné schůzky s budoucí Velkou Vontkou vítají zejména ženské čtenářky. Vždycky ostatně vytýkaly Foglarovi málo ženského prvku. Viz výše: „ Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn.“
Rade píše: “ …A potěšilo, že i ty Foglarem opomíjené dívky tu mají nakonec svou roli. …“
Isew: „… .. Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.“
3. Co je zcela nevontské je významný podíl ženského prvku, který graduje zvolením ženy za Velkého Vonta. Navíc postavy dívek jsou jen skromně načrtnuté, takže o nich moc nevíme a nemohou si získat naše sympatie.
jan8470: „… Některé dílčí zápletky vyzněly do ztracena a některé postavy nebyly moc prokleslené. Ano, dívám se na tebe Martino Hamouzová. ….“
tatjana1737: “ … – co mi chybělo, byla možnost více se identifikovat s nějakou postavou a prožít skrze ni niternější pocity (ve většině knih Foglar s tímto pracuje, přiznám se, hanba mi – u Stínadelské trilogie si nejsem jistá!) Myslela jsem si, že to bude třeba ta Martina, ale o té se dozvídáme žalostně málo. Jako by se autor bál pustit se na tenký led ženské psýchy – je to budoucí Velká Vontka, ale v knížce se sotva mihne. …“
Prošla by taková likvidace tradic v pravých Stínadlech? Kde je Modrá hvězda a její bijci, kteří umí zasáhnout i mimo Stínadla, když si nějaký Vont moc otvírá pusu? (Viz odvedení Otakara Losny ze schůzky Rychlých šípů a jeho výprask, který schytal po cestě domů do Stínadel. Moc mluvil a ještě s těmi užvaněnými novináři z Rychlých šípů.) Modrá hvězda a ani Netopýři by podobné změny nepřipustili, proto ten puč bez účasti většiny Stínadel na závěr. A Foglarovi věrní čtenáři jsou pohoršeni:
prospero 16. 6. 2017: “ … Jednak tím zpomaloval tempo, druhak tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do průměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. A konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.“
Spojler: uvádí Pajos: „ … Jen to jak autor udělal z knížky jakési klišé, tím jak dosadí holku na místo velkého Vonta … shodilo to celou atmosféru, feminismus aneb jak „holky přece mužou dělat to co kluci“ , když ve třetím díle původní trilogie byly Amazonky, nevadilo mě to, ale tohle mně trochu přestalo bavit.“
Atmosféra klubu
Autor se snaží přiblížit atmosféru skautského oddílu i průpovídkami Rychlonožky. Je to hodně blízko reálnému oddílu a dění v něm. Někteří čtenáři to vítají, jiní odsuzují. Tady je nutna osobní zkušenost, je těžké říct, jak to na koho zapůsobí. Bývalí skauti to podle mne přivítají.
Závěr knihy
Závěr knihy je nečekaný. Velinský zde využije svůj talent vytvořit napínavý příběh s originálním rozuzlením.
Jsou čtenáři, kterým se Velinského kniha velmi zamlouvá a naopak jiní, kteří nedají dopustit na Foglara. Názory se tedy různí. Co je ale překvapivé, je míra odsouzení a kritika toho autora, který čtenáře méně uspokojil. Myslím, že to není třeba. Zejména pokud někdo kritizuje skvělého Foglara, který ostatně vše vymyslel, připadá mi, jako by onen kritik žil na jiné planetě a teď objevil Velinského. Vždy je nutno získat určitý odstup, nehanět a neurážet.
Velice pěkně pochválil Velinského knihu čtenář Canniosh.
Canniosh: „Vážený pane Foglare, musím se dopředu omluvit za svá následující slova, ale „žák přerostl učitele“. Tahle kniha je prostě fantastická, je psána živě, dramaticky, zajímavě, nedětinsky a její události neskutečně poutavě vysvětlují všechna tajemství, která se v původní trilogii objevila a zůstala „otevřená“. Jasně, tento díl předpokládá, že čtenář je tak nějak obeznámen s děním v původní trilogii, minimálně první duologii, ale ten kdo se do této knihy pustí, tak si myslím, že má dané díly přečtené. Netušil jsem, jaký skvost se už 20 let pohybuje na knižním trhu a tak jsem nadšen, že ke mě kniha konečně doputovala.“
Čili napínavá kniha – co má spád. Pokud si člověk uvědomí, že nečte pastyš, v němž se vše řídí podle kánonu původního autora, ale samostatnou knihu Velinského, pak musí být spokojen.
Mijagi: “ … Řekněme, že je v tom tak 80% foglarova stylu a z 20% je to posunuté o kus dále. Jaroslav Velinský byl ikonou českého trampingu, velkým romantikem, na dobrodružnou notu byl naladěn celý život a s Foglarem se i znal. S takovým člověkem stojí za to připíchnout si ještě jednou žlutý špendlík do klopy kabátu a vyrazit do tmy za Rozdělovací třídu. …“
Ovšem další skupina čtenářů, ti co pochopili mystiku Stínadel, to vidí jinak:
prospero 16. 6. 2017 píše: „Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak bude kniha patřit mezi jeho nejslabší. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, ovšem často marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, druhak tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do průměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. A konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí.“
Stojí příběh Velinského za přečtení?
Jedná se o další příběh Rychlých šípů, který určitě stojí za přečtení. Ty časté odkazy na Foglarovy knihy chápu spíše jako vysvětlivky pro ty, co Foglara nečetli a setkávají se s tematikou Rychlých šípů poprvé.
Kam čert nemůže …
Něco však musí vrtat hlavou každého čtenáře. Jen se ženské dostanou ke slovu, už se musí vše převracet a měnit. Neudělal to těm ženám Velinský nakonec schválně? Ale jedno tušíme všichni. Nově zavedené pořádky, jimiž Velinského kniha končí, by se ve skutečných Stínadlech neudržely ani týden.
A ještě na úplný závěr jedna krásná o Rychlých šípech na zklidnění
Wabi Ryvola – Rychlé šípy
Citace hodnocení knihy uvádím podle CBDB a Databáze knih
Databáze knih –
https://www.databazeknih.cz/knihy/stinadelska-trilogie-posledni-tajemstvi-jana-t-177724
https://www.databazeknih.cz/knihy/stinadelska-trilogie-posledni-tajemstvi-jana-t-177724?page=2
CBDB –
cbdb: https://www.cbdb.cz/kniha-35893-posledni-tajemstvi-jana-t?show=komentare